K založení hradu došlo po roce 1180 při osídlení východních oblastí říše císařem Bedřichem Rudovousem (Friedrich I. Barbarossa). V tehdejších dobách sloužil jako strážní a obranný bod na důležité obchodní cestě vedoucí z Bavorska do Čech. Po roce 1200 se zde usadili správci z Gery a Plavna.

Tradiční střídání majitelů panství

První písemná zmínka o hradu „castelleni de Schoninvels“ pochází z roku 1225, kdy zdejšími majiteli byli Vogtové (správci) z Weidy. V průběhu 13. a 14. století byl hrad sídlem správy zdejší oblasti. Jindřich II. Reuß z Plavna byl v roce 1326 jediným vlastníkem hradu. Roku 1349 dostává hrad od míšeňského markraběte Bedřicha Přísného lénem jeho nástupce Jindřich Reuß III. z Plavna. Smrtí posledního příslušníka rodu, Jindřicha IV. v roce 1398, připadl hrad jako uprázdněné dědictví rodu Wettinů. Od roku 1398 vedl Dětřich z Planitze účetnictví markraběte Viléma I. nad správou oblasti Schönfels a Werdau. Ten s ním byl asi spokojen, neboť roku 1402 jej stanovuje správcem panství.

V roce 1421 se stal Kašpar z Wolfelsdorfu advokátem okrsku Schönfels a Werdau. Roku 1459 koupil hrad rod z Weißenbachu (významný míšeňský biskup Jan V. pocházel z tohoto rodu). Kolem roku 1480 nechali přestavět dosud převážně obrannou stavbu do obytné podoby, jim vděčíme za současný stav budov.

Dědické spory

Již v roce 1485 přešel hrad tzv. lipským dělením do majetku ernestinských kurfiřtů. Ale v roce 1547 připadl po Wittenberské kapitulaci Ernestinů do vlastnictví albertinských kurfiřtů. Dědické rozpory vedly ke stavbě nového renesančního zámku Neuschönfels a rozdělení celého panství na dvě části. Leonard z Milckau koupil hrad v roce 1583. Po odstranění válečných škod způsobených Třicetiletou válkou hrad již neprošel žádnými dalšími stavebními zásahy. Proto se nám tak dobře zachovala původní dispozice jako málokde jinde.

Roku 1649 koupil hrad Jiří Karel z Carlowitzu a poté vystřídal ještě mnoho majitelů. Mezi lety 1770 a 1945 patřil rodu Römer-Rauenstein. Po roce 1945 byl hrad státem vyvlastněn a přešel do obecního vlastnictví. V roce 1995 se stal majetkem obce Lichtentanne.

Pokoj se zajímavým vstupem překvapí

Po krátké, ale strmé cestě obcí se dostaneme přímo ke hradu. Na začátku 13. století vznikl patrně pouze palisádou oválného půdorysu uzavřený horní a dolní hrad. Vedle dosud stojícího bergfritu vznikly tehdy další budovy obytného a provozního charakteru. Kolem dvou vnitřních nádvoří byla zřízena téměř kruhová pozdně gotická dispozice, chráněná valem a příkopem, která je dosud zachována. Její součástí je i 25 m vysoký válcový bergfrit (útočištná věž) s obranným ochozem a dřevěnou galerií, jakož i síťovou klenbou zakončená hradní kaple. Tento stav trval po dalších asi 150 let, kdy již nevyhovoval obraně vůči stávajícím zbraním. Tak bylo kolem roku 1450 přistoupeno k vybudování kamenné obvodové hradby, která byla vystavěna na místě staré palisády a jež obehnala stávající areál horního a dolního hradu. Současně bylo k bergfritu přistavěno severovýchodní křídlo a část jihozápadního obytného křídla.

Dosud zachovaná kaple, vybavená malovaným renesančním oltářem od Matyáše Krodela (kolem roku 1600), byla roku 1480 vestavěna do zbytků starší věže. Ta měla původně za úkol bránit přístup do dolního hradu. Zajímavostí je zachovaný dřevem vykládaný pokoj, do kterého se vstupuje dveřmi s ostěním ve tvaru lodního kýlu. Pokoj se nachází v horním patře pozdně gotického paláce zvaného Kemenate. Ten byl vystavěn kolem roku 1480, v renesanci nově vymalován. Z téže doby také pochází hradní kaple, vybavená jedinečnými barokními varhany se dvěma rejstříky a s dřevěnými píšťalami z doby kolem roku 1730.

Modernizace přinesla pohodlí

Oblast předhradí byla ohrazena parkánovou zdí a sloužila jako místo hospodářského stavení. Při vykopávkách bylo odkryto předhradí ve východní části areálu v místě, kde patrně kdysi stála brána. V období mezi lety 1480 až 1505 proběhla rozsáhlá přestavba celého areálu, která nejvíce ovlivnila vzhled hradní dispozice až do současnosti. Při této modernizaci stávajících budov byl dříve obranyschopný hrad přestavěn na pohodlnou zámeckou dispozici. Příkladem může být výstavba severozápadního křídla s roubenou místností. Kromě vlastního jádra se dodnes zachovalo i předhradí se vstupní halou brány opatřenou smolným nosem, ohrazené parkánovou zdí.

Další stavební aktivity se soustředily pouze na různé opravy existujících konstrukcí a montáž nových střech, včetně malého rozšíření celého hradního komplexu.

Užitečné informace

Po rozsáhlých restauračních pracích byl hrad po roce 1975 volně zpřístupněn veřejnosti a v jeho interiérech vzniklo muzeum. Dnes patří mezi nejlépe dochované hrady Saska. Jsou zde shromážděny různé exponáty podávající informaci o hospodářském vývoji Zwickovského regionu, také jsou tu vylíčeny dějiny zdejšího hradu, nechybí ani téma životního prostředí a lovu. Kromě toho se tady pořádají různé výstavy současných umělců, rytířské turnaje a koncerty.

Zpracoval Petr Šafránek