VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Ani kávu si od nás nevzal

Česká Lípa /SERIÁL PROČ? aneb výpovědi lidí, kteří přestali (nebo chtějí přestat) brát drogy/– Příběh o boji s démonem drog vypráví Dana.

25.3.2011
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoFoto: Archiv

Bylo jí třináct, když začala brát drogy. Inteligentní holka, která zářila ve škole i ve společnosti. Dana hodně četla a měla plno zájmů. Bydleli v krásném domě se zahradou a zdálo se, že jsou harmonická rodina. Když rodiče zjistili, že bere drogy, byl otec pro co možná nejradikálnější řešení. Matka se dcery zastávala. Neshody skončily rozvodem. Dana má mladšího bratra, který začal brát drogy o něco později než ona.

Začala s tolouenem

Ve třinácti začala čichat toluen. V té době se seznámila s klukem, který byl o hodně starší a bral drogy. „Vždycky se mně líbili starší kluci… nařezávali jsme spolu makovice a já si připadala jako děsná hvězda.“

O tři roky se situace stala neúnosnou. Dana bydlela jen s mámou, která s neskutečnou trpělivostí snášela její hysterické úlety, lži, pláč a bizarní scény. „Kdybych v té zoufalé době neuvěřila v Boha, asi bych to nevydržela,“ konstatuje Danina maminka.

Další příběhy ze seriálu PROČ? najdete v rubrice Související články vpravo nahoře

„Jednou po nějaké šílené scéně s Danou jsem se dívala z pátého patra dolů do trávy a říkala jsem si, že když skočím, budu mít klid. Ten večer Dana řvala jako šílená, panelák byl vzhůru nohama a já myslela, že už to vážně nevydržím. Bůh mně pomohl,“ říká Danina matka.

Dana se s mámou dohodla, že se půjde léčit do jednoho centra v Praze. „Tam jsem se seznámila s dalšími feťáky a naučila se brát heroin,“ říká Dana.

„Vždycky jsem si dávala dávky jako chlap a když jsem měla rozpíchané žíly, tak rovnou do krku. V léčebném centru jsme se o ničem jiném než o drogách se spolubydlícími nebavili. Když jsem se vrátila z Prahy, začala jsem bydlet se zkušeným vařičem. V tomhle jsem měla vždycky štěstí, byla jsem holt vždycky u zdroje.“

Bylo to hnusné

„Byl to děs,“ vzpomíná opravář praček, který přišel do bytu, kde Dana s partnerem bydleli. „Všude se válelo oblečení, krvavé obvazy (partner měl rozpíchanou a nemocnou nohu), zbytky jídla, vložky… nevěřil jsem vlastním očím. Jak v tomhle mohla ta krásná holka žít. Už nikdy jsem nic tak hnusného neviděl,“ vzpomíná opravář.

„Pervitin jsem kombinovala s léky, které jsem dostávala na psychiatrii, kde jsem se léčila,“ říká Dana. „Léky já milovala. Měla jsem je uloženy ve speciálních plastových pouzdrech a děsně jsem si na nich zakládala. Narkomani mně ze začátku přišli jako úžasní lidi, měla jsem pocit, že mě inspirují. Teď mně připadají trochu jako chudáčci. To, čemu jsem věřila, že v tomto společenství existuje, třeba opravdové kamarádství, láska, tak to tam není ani omylem. Podrazy jsou na denním pořádku. Já mám ale čisté svědomí. Podrazy jsem nikdy nedělala, ani doma jsem nekradla. Akorát jsem naučila fetovat dost malejch dětí… Ale s náma se také nikdo nemazlil,“ říká dost podrážděně. „Dnes mají všichni takových léčeben a možností.“

Léčení nazabíralo

V Praze se léčila dvakrát. Brát nepřestala. Podařilo se jí to až v osmnácti letech. „Bydlela jsem s jedním vyhlášeným vařičem a žili jsme jako zvěř.
„Když jsem tenkrát viděla toho zděšeného opraváře pračky, který od nás nechtěl ani kávu, měla jsem z toho depku. V té době jsem už z drog neměla žádné potěšení. Pořád jsme jen seděli a fetovali. Bylo to stejně marné a oblbující jako když maloměšťáci sedí u televize. Odstěhovala jsem se zpátky k mámě. Přestala jsem brát drogy i léky. Přibrala jsem třicet kilo a bála jsem se mezi lidi. Taková cesta na úřad práce byla pro mě cestou křížovou. Hodně mi pomohlo, že jsem našla práci. Šila jsem autopotahy a znala jen cestu domů a do práce. Mezitím jsem několikrát vzala perník, ale nikdy ne tak, abych se k němu vrátila jako kdysi. Pak jsem se dostala na střední školu, což byl můj sen a od té doby drogy neberu. Co mi droga dala? Ze začátku sebevědomí, nádherný sex. Jenže časem se elixír štěstí proměnil v hořký kalich. Běhala jsem třeba tři dny po lese v noční košili a myslela si, že někoho zachraňuju. Nechtěla bych to už nikdy zažít znovu. Také naši se kvůli mně rozvedli, aspoň myslím, že kvůli mně.“

Dana má dnes dvě děti, o které se vzorně stará. Je skvělá i jako zdravotní sestra. „Miluju cestování a když můžeme někam vyrazit, jsem šťastná,“ říká. Možná je to náhražka za drogy, ale dost dobrá.“

Magda Jogheeová

25.3.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Fotbal. Ilustrační foto.

Krajské fotbalové soutěže na startu

Mapa exekucí – Liberecký kraj

Exekuce. Liberecký kraj je třetí nejhorší

Křižíkova fontána bude mít konkurenci. V Oldřichově

Nový Oldřichov - Je to jejich velká specialita. Desítky vodních proudů, barevná světla a tóny Smetanovy skladby Vltava.

V Maďarsku byli hodně vidět stolní tenisté z Českolipska

Harkany (Maďarsko) - Maďarští pořadatelé mezinárodního turnaje stolních tenistů veteránů v Harkanách se po nevšedním zájmu hráčů o možnost hrát na tomto prestižním klání, rozhodli rozšířit v letošním roce počet účastníků na 270.

Recept na dlouhověkost? Pracujte s láskou a ne pro peníze

Nový Bor – Anna Hejná z Nového Boru ve středu oslavila neuvěřitelných 103 let. Obklopená svými kamarádkami, pečovatelkami i zástupci města vyprávěla o svých vzpomínkách i zájmech. 

Zoo hledá historické fotky se slony

Liberec – Máte doma fotku vaší babičky, jak pózuje před slony v liberecké zoo? Teď máte příležitost se podělit o tento rodinný skvost i s ostatními.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení