Bili nás v díře, pak nás tam nechali ležet...

Další líčení proběhne až v polovině dubna. Je otázkou, zda tentokrát soudce přizve i svědky, kteří by chtěli k případu vypovídat – další vězně, kteří brutalitu Vondrušky zažili na vlastní kůži. Korunní svědek Jiří Wolf totiž pravděpodobně kýžené důkazy není s to poskytnout.

Zákulisí případu pro Deník odhalil ing. Jaroslav Schnirch, který je zmocněncem Jiřího Wolfa. Poměry v minkovické věznici popsali tři političtí vězni, které Josef Vondruška v Minkovicích týral.

Wolf je zlomený člověk, říká Schnirch

Jak jste v tomto případu zainteresován? Vždyť vy sám jste nikdy neseděl.
K případu mluvím především jako občan. Když se v září připravoval soud s Vondruškou, velice mě to zajímalo, protože Minkovice jsou nedaleko a o těch svinstvech komunistů něco vím. Nyní jsem zmocněncem Jiřího Wolfa a můžu nahlížet do spisu.

Z průběhu procesu vyplývá, že pan Wolf si spoustu věcí nepamatuje…
Bezesporu. Wolf trpí posttraumatickou poruchou, takže když se dostane do stresu, který není problém u něj vyvolat, není schopen kloudně vypovídat, ztrácí paměť. Proto se stále odkazuje na výpovědi, které jsou ve spisu od roku 2006.

Tehdy si to pamatoval lépe?
Oni na něj zaútočí otázkami typu, že mluvil o tom, že v celách neměli topení a uzávěr byl vlevo vedle záchodu. Vondruška operuje tím, že ten uzávěr nebyl vlevo, ale vpravo od záchodu. A tím se ho snaží rozhodit. Taky se ho snaží nachytat, že teď si něco nepamatuje, když před tím si to pamatoval. Jenomže to měl k dispozici list, kde byla všechna data, takže věděl, kde byl, a neměl problém si vzpomenout. Myslím si, že se ho snaží znevěrohodnit. Naproti tomu Vondruška vypovídá naprosto suverénně, je připraven, je to právník a nemá žádné psychické problémy.

Za co přesně byl ve vězení pan Wolf a co si od soudu slibuje?
Za samizdaty a podobnou činnost. Chce, aby Vondrušku odsoudili. Děláme všechno proto, aby se to podařilo. Chceme k soudu dostat klíčové svědky, pokud se to nepodaří, není možné to dovést do konce.

Proč se k žalobě nepřidali ti, kteří se teď snaží podat svědecké výpovědi?
Jednak zkoušeli už před lety podat hromadnou žalobu na vedení Minkovic, ale bylo jim řečeno, že by to bylo hrozně problematické a trvalo by to deset, patnáct let a že by bylo lepší podat to na konkrétní osobu. Bavili jsme se s právníky, podle nich už se nyní nikdo další přidat nemůže, museli by podat žalobu samostatně.

Jak vy sám vidíte pana Wolfa, jak byste ho charakterizoval?
Když jsem četl jeho motáky z vězení, smekal jsem před ním. Jak kdyby to psal spisovatel, básník. Kdo si to přečte a teď vidí, že takový člověk se dostal do kriminálu a vylezla taková troska, je to o to zoufalejší. Je to invalidní důchodce, který je na tom zdravotně dost špatně, fyzicky i psychicky. Někdy může udělat víc škody než užitku. Částečně je to zlomený člověk a pro obhajobu nejlépe vybraný svědek.

A co ti další svědkové?
Podal jsem návrh na předvolání tří svědků – Hučína, Kubíka a Petrovského. Pořád to odmítají s tím, že jde o nepřímé důkazy. Přitom oni mohou popsat, že to byl opravdu sadistický bachař, který si rád do někoho bouchl.

Minkovice byly koncentrák, vzpomíná Vladimír Hučín

Jaké máte zkušenosti s Vondruškou?
S Vondruškou jsem měl konflikt, když mi v únoru roku 1986 zemřel otec. Měl jsem jen pár měsíců do propuštění. Nechtěli mě pustit na pohřeb. Řekl jsem jim, ať si nemyslí, že mě zlomí a že nenávidím tu jejich komunistickou ideologii. Stálo tam několik bachařů a mezi nimi i Vondruška. Nebyl oblečený v uniformě. Pak jsem se měl sbalit a jít na oddělení výchovy a trestu, to byl takový kriminál v kriminále. Ani ne za půl hodiny za mnou přišel Vondruška. Byl sám. Přistoupil ke mně a udeřil mě obuškem přímo na solar.

Když jsem se pak hlásil u vychovatele, řekl mi, že jestli nechci, abych chrochtal jako prase a měl hlavu šedivou, tak ať držím hubu. Jindy mě zase udeřil obuškem přes záda tak, abych to nečekal. Bylo to před Vánoci v roce 1985, měl jsem službu v noci u vrat. Vtrhli tam dozorci, táhl z nich alkohol. S nimi Vondruška, byl v civilu. To on mě praštil. Je nesmysl, když se teď tvrdí, že tam ani nebyl, on si tam chodil, kdy chtěl.

Jak Vondrušku vnímáte?
Vondruška je jenom takový poskok. Mě překvapilo, že u soudu vystoupil dozorový prokurátor Kostelecký, který vytvářel to podhoubí pro to, aby mohli dělat to, co dělali. A Minkovice byly normální koncentrák.

Míla Petrovský na Filipsa nikdy nezapomene

Proč jste se dostal do Minkovic?
Jako šestnáctiletý kluk jsem byl potrestán za výtržnictví, protože jsem měl údajně zpívat protikomunistickou písničku. Pak taky, že jsem provolával hesla, která se v té době říkat nesměla. Dostal jsem půl roku a vrátil se za deset let.

Máte zkušenosti s tzv. dírou?
Hned od prvního dne. Když jsem do Minkovic přijel, řekl mi jeden z dozorců „která svině tě to porodila“. Nemohl jsem nic, tak jsem mu alespoň plivl do obličeje. Moje maminka byla úžasná žena, přežila koncentrák. Za to jsem šel hned do díry. Tam se odbývalo bití. Dělali to skoro všichni, dostal jste výprask, že jste měl s prominutím hovna ve vlasech…

I Vondruška vás bil?
Vondruškovi jsme říkali Filipes. Dělal jsem tam v Minkovicích brusiče a byla to otrocká práce. Jednou jsem usnul při noční směně, to mi bylo asi devatenáct. Přišel dozorce a zpendrekoval mě. Ale zřejmě na to nestačil, tak si zavolal posilu – Vondrušku a ještě jednoho. Pověsili mě za ruce na katr. Vondruška přišel a nesmírně bolestivě mi zmáčkl varlata. Nikdy mu to nezapomenu.

Dá se to dnes dokázat?
Žádný kamerový systém tam nebyl. Dozorci tam chodili i v civilu. Když byli pod vlivem alkoholu, mlátili lidi. Ale vždycky na těch uzavřených odděleních, ne na lágru. Někteří byli úchyláci, jeden z nich třeba onanoval při mučení vězňů. Já jsem tam byl v sedmdesátých letech, když tam byly ty vzpoury. Byl šílený hlad, na pracovišti jsme se nemohli ani napít. Při sčítání jsme museli stát hodiny a hodiny na mrazu, zpocení ještě z dílny. Starší padali jako mouchy. A Vondruška pak byl jako jediný na baráku napaden, zmlácen tyčí. Byl totiž tak hnusnej, že se to nedalo vydržet. Je také nesmysl, když dnes tvrdí, že tam nebyl. Byl, chodil si tam, kdy chtěl. A jako všichni měl pistoli, obušek, kasr a pouta.

Byl Vondruška nejhorší?
Já jsem na samotce byl mockrát. Ale neříkám, že Vondruška – Filipes byl nejhorší. Byl to hezkej chlap, chodil upravený. Pro svou kariéru ale šel přes mrtvoly. Chtěl být náčelník. Udělal by pro to všechno. Kdyby se teď omluvil, řekl by, že dělal špatné věci, kdyby se k tomu takhle postavil, řekneme dobře a necháme to být, ale takhle ne. Provokuje a směje se nám.

Chtěl byste vypovídat?
Samozřejmě jsem říkal, že k tomu soudu půjdu, ale odmítli mě. A přitom tam mluvil prokurátor, který říkal, že do věznice každý měsíc chodil, ale nikdy jsem ho tam neviděl. Jsou to věci, které se nedají zapomenout, nedají se pustit z hlavy a zamést pod koberec.

Jiří Kubík po „zákroku“ Filipsa močil krev

Kdy jste se dostal do Minkovic?
Až v roce 1983 za pobuřování a vyzvědačství, to už tam pan Wolf nebyl. Také se svět díky jeho knize dozvěděl o poměrech v Minkovicích, takže tolik fyzického násilí jako dřív tam nebylo. Ale přesto jsem mockrát dostal, i od Vondrušky. Nejhorší ale byl psychický teror, bylo to horší než nějakou slíznout.

A vaše zkušenosti s Vondruškou?
Vondrušku jsem znal pod přezdívkou Filipes. Věděl, kdo je politický, a byl na ně mnohem přísnější. Když mu vězni říkali, že i na něj jednou dojde, hned dostali obuškem. I mě mlátil. Do zad, do stehen, do ledvin. Ráno jsem močil krev. Pak jsem se s Vondruškou potkal i na samotce. Když jsem seděl, přišel a řval, že mám stát, přitom sedět se mohlo. Když jsem si lehl, přiběhl a dostal jsem kopanec. Ta perzekuce se skládala také z drobných šikan.

Byli všichni bachaři stejní?
Musím říct, že tam bylo i několik dobrých bachařů, jim patří všechna čest a poděkování, že se k tomu nesnížili. Dnes (v pátek, pozn. red.) jedu odvézt trestní oznámení na všechny zlé bachaře, náčelníky vězeňské správy, náčelníky věznice a jejich nadřízené. Ministry spravedlnosti, vnitra i členy tehdejšího ÚV KSČ. Ti tohle zlo dopustili. Nejde nám o to, aby ti staří šli do vězení, ale aby se to prošetřilo a ukázalo se na viníky.

Jana Patková
Luboš Vrabec