Čekáme před arénou. Půl hodiny do úvodního buly. K hokejovému příbytku se trousí hloučky postav. Často mají přes zimní kabáty přetažený sněhobílý dres na hrudi ozdobený tygří hlavou. Nebo aspoň šálu téže barvy.

Z jejich hovorů sálá velké očekávání a také nervozita. Jejich miláčci, hokejoví Bílí Tygři Liberec stojí před úkolem, který rozhodne o osudu celé letošní sezóny. Rozhodující zápas předkola play off proti Českým Budějovicím. Buď a nebo.

„Takhle jsem se cítil snad jen před prvním milováním,“ vystihuje nervózní náladu většiny fanoušků dvaadvacetiletý Radek, který přišel fandit se svou přítelkyní. Drobná blondýnka se jeho vtipnému komentáři jen cudně usmívá. Její tvář z poloviny zakrývá bílý šál, který jí kromě tepla přináší i magické spojení s hokejovým týmem. „Ale klukům věřím, to je jasný. Jinak bych sem ani nechodil,“ hlásí se zaťatou pěstí mladík.

Nenávist hostů k Bartovičovi

Začátek se blíží a tak se vydáme do arény. Z míst v horní části hlediště máme vynikající výhled na dění na ledě. Těšíme se jako malí kluci. Ale o postupu libereckých stoprocentně přesvědčeni nejsme.

V předchozím zápase na ledě jihočeského soupeře prohráli, když dokázali ztratit komfortní vedení 5:2. Máme pocit, že takové faux pas převážilo rozložení psychických sil jasně na stranu budějovických.

Dobrý přehled máme i o dění v hledišti. Po levé straně jádro fanoušků Liberce, kde logicky převažuje bílá barva, která je navíc nepravidelně rozeseta po celé Tipsport aréně. Po pravé ruce vidíme dobře do kotle hostujících fans. Jejich počet je úctyhodný. Až z jihu Čech jich do města pod Ještědem přijely zhruba tři stovky. Od začátků dávají do fandění úplně vše. A nefandí jen pozitivně.

„Bartovič je prase! Bartovič je prase!,“ řvou unisono v reakci na likvidační zákrok slovenského Tygra v jednom z předchozích zápasů série. Faulem totiž ukončil sezónu jednomu z budějovických hokejistů. Svůj trest už si odpykal.

Zápas začíná. A hned je zle. V sedmé vteřině se poprvé vylučuje – na liberecké straně. „No jasný, Husička a Hradil jsou slávistický rozhodčí a Liberec nesnášej. Je vidět že Pražáci nás nechtěj mít v play off,“ hudruje hned od začátku o řadu níž sedící padesátník.

V prvních minutách nadává téměř permanentně. Když se naštve, odlétají mu z úst společně se sprškou drsných výrazů také sliny. První oslabení však místní borci přečkávají bez úhony a hned poté rozjíždějí ten pravý tygří kolotoč, na který byli liberečtí fanoušci zvyklí v předchozích sezónách.

Drtivý rozjezd Tygrů

Útok za útokem se valí na bránu bývalého reprezentanta Turka a je otázkou času, kdy padne první gól. Jen aby padl, přejeme si společně s tisícovkami diváků.

V jedenácté minutě se publikum – včetně nás – poprvé s jásotem zdvihá ze sedadel. Skóre totiž otevírá právě „nenáviděný“ střelec Milan Bartovič.

Celá hala zhasne a reflektor se zabodává do jediného místa. Do právě prolomené budějovické klece. Fanoušci tleskají, plácají si na oslavu a po chvíli pomalu a spokojeně usedají zpět do svých sedadel.

Patnáctá minuta: Klimenta 2:0. Diváci nestačí ani dosednout a už se radují potřetí. Devatenáct vteřin po druhém zásahu ujíždí do sóla Bartovič a svým druhým gólem v zápase dostává arénu do euforie.

Fanoušci věří, že tygři tentokrát třígólový náskok neprohospodaří. V závěru třetiny ale hosté snižují v dvojnásobné přesilovce. O přestávce se nám ani nechce odcházet a raději fascinovaně sledujeme překvapivou reakci o řadu níž sedícího padesátníka.

„Já tomu stejně neuvěřím. Dokud nebude konec, tak to můžou zkazit. To co předvedli minule byl vrchol neschopnosti. A k tomu ještě ti rozhodčí,“ nepřestává i přes dvougólové vedení se svým pesimismem muž.

Chvíle slovenského kata

Druhá třetina se rozjíždí pomaleji, ale stále je to velmi zajímavý hokej. Až do 30. minuty se ale nic neděje. Pak však přichází smrtící minuty. Nejprve se trefuje Petr Nedvěd v přesilovce a po pěti minutách – pro změnu v oslabení – završuje svůj hattrick Milan Bartovič. Rázem je to 5:1.

Na led v mžiku letí z jedné strany čepice, jako oslava Bartovičova střeleckého úspěchu, a z druhé strany, kde sídlí kotel hostujících fanoušků, naopak kelímky s pivem. Frustrace budějovických je evidentní.

Slovenský kat se ale ještě nenabažil. Minutu před koncem druhé třetiny se trefuje počtvrté a je v podstatě hotovo. Po třetině se vydáváme do venkovního prostoru nadýchat do plic čerstvý vzduch. Na parkovišti se semele drobný konflikt mezi oběma fanouškovskými tábory ale „sekuriťáci“ nedopustí žádnou větší rvačku.

V poslední třetině tygři zdecimovaného soupeře definitivně dorážejí. V 49. minutě zavěšuje Rýgl, o minutu později kapitán Nedvěd a tentýž hráč dokonává hattrick sedm minut před koncem. „ Deset! Deset!,“ skandujeme s „bílým“ davem. Věčný pesimista o řadu před námi skanduje také. S pusou od ucha k uchu.

Přání nakonec hokejisté nevyplní, ale přesto je na konci v aréně doslova elektrizující atmosféra, která nás provází i cestou domů. Na takový zápas se nezapomíná.