Dolní Libchava zůstala na okraji zájmu radnice

Obyvatelé Dolní Libchavy jsou rozhořčeni a nyní, kdy už mohou uklízet po víkendové záplavě, nemohou zapomenout, že je radnice nechala ve štychu. „Vrátil jsem se z Moravy v neděli v půl šesté večer, ale to, co jsem viděl, mi vyrazilo dech,“ řekl své první dojmy po návratu Jaroslav Pýcha, který má spolu s rodinou a maminkou v Libchavě dům.

Podle něj nikdo nebyl informovaný o hrozící situaci. „Dozvěděl jsem se, že prý radnice měla největší starost o tenisovou halu a Dubici a na nás tady se vykašlali,“ posteskl si.

Další z místních, těhotná Dana Bartíková podotkla, že od soboty do dnešního dne nikdo z obyvatel nikoho z radnice v místech neviděl. „Neinformovali nás o tom, co má přijít, co máme dělat, kam zavolat v případě potřeby. A to trvá dodnes.“

Připomněla minulé úterý, kdy mluvila s místostarostou České Lípy Janem Stejskalem kvůli kanalizaci. „Tehdy jsem od něj dostala vizitku se slovy, že když budeme cokoliv potřebovat, máme mu zavolat. Když přišla voda a potřebovali jsme alespoň nějaké informace, telefon nezvedal.“

Podle místostarosty Jana Stejskala měl telefon neustále u sebe a pevné linky byly přesměrované tak, aby se lidé dovolali i na krizový štáb. „Lidé z Dolní Libchavy nevolali,“ řekl. Místostarosta v Libchavě byl. Kontroloval domy známých, kteří byli na dovolené. „Jednou jsem tam byl kolem páté odpoledne a pak v době před tím než našli utonulého,“ prozradil Jan Stejskal.

Uřezávali tkaničky od stanů

Jediné, co dostali, byly pytle, které si museli naplnit pískem. „Uřezávali jsme tkaničky od stanu, abychom rychle pytle zavázali a položili před vchod,“ řekla Dana Bartíková s tím, že v neděli jim naplněné pytle zase odvezli.

„Nebýt hasičů, tak tady nikdo o nás nemá zájem,“ dodala. Hasiči zachraňovali i tady, když člunem odváželi ze zatopených míst děti. „V sobotu tu byla jenom městská policie, ale ta jen za lávkou hlídala stav vody a nikoho tam nepouštěli,“ zavzpomínala. „Dozvěděl jsem se od rodiny a sousedů, že když už se na radnici dovolali, odkázali je na informace z televize nebo internetu. Jak se tam ale měli podívat, když od sobotního odpoledne do neděle nešel proud,“ rozhořčeně podotkl Jaroslav Pýcha.

Dodal, že většina lidí Dolní Libchavy jsou senioři, kteří ani přístup na internet nemají. „Kdyby moje sestra, která bydlí na Severu, nesledovala internet, tak ani nevíme, že se sem valí voda,“ posteskla si Dana Bartíková. Podle místních obyvatel jediné informace dostali v pondělí od dvou lidí, kteří chodili s letáky. Na nich pak bylo několik čísel včetně toho na krizový štáb a z druhé strany čísla na pojišťovny.

Škody mohly být menší

„Kdyby tady včas někdo projel s amplionem a varoval nás, tak škody nemusely být tak velké,“ řekla Bartíková a ukázala na místo, kam jim voda do domu natekla. Nebyli jediní, kterým se voda valila i okny a hladina dosahovala patnáct centimetrů nad vnitřní okenní parapet.

V neděli přivezli kontejnery, do kterých lidé odnášeli nábytek a ostatní poškozené a zničené věci. To je podle obyvatel jediná pomoc, které se dočkali.
„Když jsme volali na krizový štáb, řekli nám, že nám veškeré potřebné věci včetně lopat, košťat a sava přivezou,“ rozpovídala se Bartíková. „Když jsem tam po několika hodinách volala znovu, že s pomocí zatím nikdo nedorazil, už nám řekli, že si pro věci máme dojít sami.“

Mnozí lidé z této oblasti nemají po víkendu pojízdná auta, mezi místními je spousta seniorů a nikdo neví, jak by třeba převáželi vysoušeče.

„Když jsem byla na radnici pro vysoušeč, nikdo mi neřekl, jak s ním zacházet. Nikdy jsem to nepotřebovala, ale hlavně že spěchali, abych jim podepsala protokol o převzetí,“ posteskla si Dana Bartíková.

Trapná situace nastala ve chvíli, kdy si přišla pro čisticí prostředky a řekla, že je z Dolní Libchavy. Muž, který věci vydával, se na ni podíval a s vážnou tváří prohlásil, že patří pod Jezvé. Přesto čisticí prostředky dostala.

Těhotné Daně Bartíkové doslova všechno odplavalo. „Dneska tady byli ze sociálky, že si mám sepsat, co potřebuji a prý podle toho dostanu příspěvek. To nám ještě řekli, že nemáme utrácet za nové oblečení a dojít si vybrat svršky i pro miminko, co čekáme, do Domu humanity,“ dodala.

Autor: Tomáš Mařas