Fredevald: Černá příšera a loupeživí rytíři
Prysk /SERIÁL ZA TAJEMSTVÍM ČESKOLIPSKA – DÍL 7./ - Českokamenický hrad Fredevald nebo taky Frývald – to jsou názvy, které spojují jedno místo. Leží u obce Prysk, nad řekou Kamenicí na skále, které se říká Pustý zámek.
Redakce
Diskutovat (0) 18.7.2010 19:37
Podle historika Ladislava Smejkala hrad vznikl na konci třináctého století a byl v držení rodu Berků z Dubé.
K hradu se pojí pověst o zjevení černé příšery, jejíž bližší popis není nikde uvedený. Může být reálný základ někde v historii tohoto hradu? „Tato legenda se vyskytuje v různých obměnách všude tam, kde historická tradice zachovala krutého pána,“ nabízí jedno z možných vysvětlení Ladislav Smejkal.
O bloudění různých příšer, ve které se proměnili zlovolní pánové hradů nebo snad posmrtné bloudění samotného pána, má základ v křesťanské tradici. Podle této tradice by měl člověk, než odejde z tohoto světa, vyrovnat špatné skutky.
„Předpokládalo se že dojde ke změně smýšlení, ale u většiny lidí té doby to nebyla zloba, jako spíše zatvrzelost,“ vysvětlil tehdejší chování historik. Tyto legendy jsou si v jednom podobné. Lidé, kteří se k okolí nechovali zrovna podle všech dobových zásad, pak nemohou v klidu spočinout a zlo je pronásleduje i po smrti.
Pokud budeme pátrat po osobě, která by mohla být předobrazem k této legendě, pak na nikoho konkrétního nenarazíme. Což potvrdil i Ladislav Smejkal: „Nevím o žádné historické osobnosti, podle které by pověst vznikla.“
Snad najdeme vysvětlení v dobách, kdy se podle místních na hradě usídlili loupeživí rytíři. „Páni ztratili kontrolu nad poddanými většinou v dobách, kdy se připravovalo válečné tažení, oblast postihlo sucho nebo vyhořela vesnice,“ řekl Ladislav Smejkal. „Lidé pak nemohli pánovi dávat hmotnou ani peněžní rentu, a tak si svou ekonomickou situaci začal majitel hradu řešit přepadáváním na obchodních cestách.“
Nedaleko Fredevaldu se skutečně nacházela kupecká cesta, které se říkalo Žebnická podle dnes německého města Sebnitz. Vinula se od Žandova k České Kamenici a směřovala do Durynska, k solným dolům. Sůl byla v té době velmi významnou obchodní komoditou, stejně jako je dnes třeba ropa.
„Tito loupežníci měli tehdejší právní kvalifikaci jako narušitelé zemského míru,“ podotýká historik. „Na šlechtu, která loupila v okolí svých sídel, se většinou domluvila ostatní šlechta nebo přímo zemský pán a pořádali proti nim výpravy.“ Mezi důsledné likvidátory narušitelů zemského míru patřil třeba Karel IV.
Malé hrádky, především v oblasti Saského Švýcarska, o které šlechta nejevila příliš velký zájem, se staly středem zájmu loupeživých hord. Ty se pak v místě usadily. Skládaly se především ze zběhlých žoldnéřů a poddaných, kteří neměli zájem řádně pracovat. Ani z řad loupeživých rytířů a hord však nevzešel kandidát na postavu, která by pasovala do legendy.
Zbývá jen doufat, že se někdo setká s černou příšerou a bude mít tolik času, aby zjistil, kdo by to mohl být. Historické skutečnosti žádnou konkrétní osobu nenabízejí.
Příště: Mimoň – Dosud nenalezený švédský poklad
Autor: Tomáš Mařas
-7°C
-4°C
-2°C
