„Má se za to, že socha se tam dostala, když v České Lípě probíhaly nepokoje mezi protestanty a katolíky,“ prozradil historik Ladislav Smejkal a dodal: „Někdo ji pravděpodobně sochu vzal a vhodil do řeky.“ Socha byla ovšem uložena do kostela, který tam stával už od roku 1226.

Panna Marie byla vždy útočištěm zarmoucených, těch, kteří se dostali do bezvýchodné situace. „Zvláště po roce 1639 při vpádu Švédů bylo trápení lidí opravdu nesmírné,“ připomíná historické souvislosti Ladislav Smejkal. Zpočátku bylo zázraků velmi málo, ale po třicetileté válce jich přibylo. V celé řadě došlo k vyslyšení a většinou to byla vyslyšení léčivá,“ dodal. V Horní Polici jsou jich popsány desítky a uzdravování prý probíhá do dnešních dnů.

Okovy jsou autentické

Další z legend, která se váže k tomuto místu, je o sejmutí okovů anděly. V historce se hovoří o odsouzenci na smrt, kterému andělé sejmuli okovy jak z rukou tak nohou. Tuto legendu upřesňuje historik Ladislav Smejkal: „Jeden muž byl na cestě a v Úštěku jej zajali Švédové. Ti, ho pak vedly směrem na sever. Celou cestu se modlil k Panně Marii hornoploické a když v noci stráže přemohla únava, pouta mu spadla.“

Dnes po několika staletích můžeme pouze spekulovat, zda to skutečně bylo díky zásahu shůry, nebo to byla souhra náhod a okolností, která dotyčnému pomohla zbavit se okovů. Podle Smejkala průběh legendy přesně odpovídá místu ve Skutcích apoštolských, kdy pouta spadla svatému Petrovi a on poté prchl z Říma. Hrdina našeho příběhu předmět doličný, v tomto případě pouta, vrátil.

PŘÍŠTÍ SOBOTU V TIŠTĚNÉM DENÍKU 3. DÍL: Kamenický vrch – kámen který přitahuje blesky

Legendární okovy jsou umístěny v ambitu kostela a může je vidět každý návštěvník. „Co vím, tak pravost zatím nikdo nezkoumal, ale vše nasvědčuje tomu, že pouta skutečně odpovídají době, ve které se legenda měla udát a měla by být autentická,“ dodal Smejkal.

V místech, kde dnes stojí barokní kostel, stával původně kostel gotický. Po událostech s připlutím sochy byl původní kostelík upraven. Tehdejší majitel panství, vévoda Julius Sasko-Lauenburský začal roku 1684 se stavbou kostela nového. Stavba se rozšířila o řadu dalších objektů.

Díky tomu byla celková stavba dokončena až v roce 1723. To už panství obhospodařovala dcera původního stavitele, Anna Marie Františka Toskánská. Když stavbu dokončili, byla farnost povýšena na arciděkanství a papež Klement XII. jí roku 1736 udělil právo pontifikálií, tedy právo nosit odznaky kněžské moci a roucha.

PRVNÍ DÍL SERIÁLU NAJDETE V PRAVÉM SLOUPCI

Autor: Tomáš Mařas