To je jen krátký záběr do expozice knoflíků. Obyčejného, všedního předmětu s nevšední historií. Největší sbírkou na světě se může pochlubit Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou.

Knoflík je prostě pojem

„Jablonecký knoflík je dodnes světoznámým pojmem. Vždyť se také do všech koutů země z kraje protínaného řekami Jizerou, Nisou a Kamenicí dodával více než jedno století v závratném množství a v jen stěží představitelném počtu variací, přesně podle požadavků místních trhů. Jablonec byl novodobou babylónskou věží uprostřed Jizerských hor, do níž se ve všech jazycích sbíhaly objednávky. Příběh jabloneckého knoflíku je proto dramatický, ne nepodobný divadelnímu kusu nebo – ještě lépe – opeře.

Předehrou k ní jsou samostatné počátky výroby knoflíků v horách, prvním dějstvím zrození svébytného jabloneckého skleněného knoflíku v první polovině devatenáctého století, dějstvím druhým jeho závratný rozkvět ve druhé polovině téhož věku, dějstvím třetím pak boj skleněného knoflíku o místo na slunci s konkurencí z jiných materiálů ve století dvacátém a dějstvím – zatím – závěrečným dny, v nichž žijeme.

Těmito slovy začíná historik Petr Nový a zároveň jeden ze tří autorů obsáhlé a výpravné publikace Jablonecký knoflík, exkurs do romantického království perleti, mosazi, porcelánu, keramiky, kovu, smaltu, dřeva, kůže, ale především skla. Skla malovaného, broušeného, mačkaného či lisovaného.

Knoflík jako dobová móda

„Knoflíky se odjakživa vyráběly z nejrůznějších materiálů a nejrůznějšími technologiemi,“ popisuje spoluautorka a kurátorka jabloneckého muzea Šárka Sirůčková. „Vzácné jsou například knoflíky jetové (černé), které upoutaly svým nevšedním krajkovým vzorem. Šlo o černé sklo, přichycené pryskyřicí nebo nýtem k plechové, později drátěné konstrukci,“ popisuje jednu z mnoha technologií kurátorka.

Černé knoflíky byly ve své době nesmírně oblíbené. Stejně jako porcelánové knoflíky s rokokovými pastýřkami či dalšími romantickými motivy. Ty se na porcelánový povrch nalepovaly. „Šlo o jedno z nejoblíbenějších povrchových technik, kterou jablonečtí malíři dovedli v 19. a na počátku 20. století k dokonalosti. Podkladem bylo sklo nebo porcelán a k malbě se používaly vypalovací i tzv. studené barvy, šablony nebo vypalovací obtisky,“ vysvětluje odbornice.

Pastýřky, kominíci a lyžaři

Přede mnou v duchu defiluje všechna ta skleněná nádhera proměněná módou i časem. Knoflíky s věnečky pomněnek i růží, orientální motivy z počátku 20. století, myslivci, kominíčci i reliéfy antických vojevůdců, které přicházely do módy koncem století devatenáctého, nebo jen abstraktní kaleidoskop módních barev. A také motivů. Časem totiž romantické vzory nahradily knoflíky s lyžaři a jinými sportovci, jak dokumentuje část sbírky z konce 30. let 20. století. V horském kraji by to snad ani nešlo jinak…

Snad nejvíce však upoutávají nádherné a propracované kombinace kovu skla nebo umělé perleti získávané dřív, než byly nahrazovány s pomocí chemie zdařilými imitacemi z rybích šupin a nanášených zdlouhavou technologií.

Ohlédnutí za historií

Nevídaný rozkvět zažili jablonečtí výrobci a především exportéři knoflíků podle Petra Nového po roce 1864, kdy svět zachvátila móda černých knoflíků. V Jizerských horách přibývalo rafinerií, které se výrobě knoflíků věnovaly. Jak houby po dešti rostly nové brusírny a mačkárny. V Kořenově, Nové Vsi, ale i i odlehlé horské osadě Jizerka. Konkurence byla obrovská. „Roku 1885 působilo podle Obchodní a živnostenské komory v Liberci na Jablonecku 176 výrobních podniků a sortiment patřil mezi nejdůležitější vývozní artikl kraje.“ říká ve své knížce o fenoménu jablonecký knoflík historik Petr Nový.

Ani knoflíkářský průmysl se přitom nevyhnul nekalým praktikám, jaké přisuzujeme dnešku. Například cenové podbízení či kopírování módních motivů bez ohledu na registrované patenty i vzory. Nedělejme si o historii průmyslu a obchodu zbytečné iluze… Ukázky knoflíků, které vás provedou časem, technologiemi šikovných českých výrobců i módními trendy jednotlivých historických období, si můžete prohlédnout v Muzeu skla a bižuterie v hlavní budově. Třeba právě v těchto dnech, kdy tam startuje už druhý ročník Mezinárodní trienále Oděv a jeho doplněk navazující na tradici slavných bižuterních výstav.