Kobyla přimrzla tlamou k zemi

Neměla co jíst, pít a ani jak se zahřát. Připoutaná provazem k ohradě padla k zemi. Dvacetistupňové mrazy udělaly své. Přimrzla víčkem, tváří a tlamou k zemi. Takhle devatenáctiletou kobylku Tuniku našli před dvěma týdny lidé v Radvanci. Jen díky nim žije ona i její hříbě. Takové štěstí však neměla druhá kobyla, kterou kvůli totálnímu vyčerpání z podvýživy veterinář musel na sklonku loňského roku utratit.

„Ze závažných zdravotních důvodů jsme kobylu a hříbě majiteli dočasně odebrali. Podali jsme návrh na umístění do náhradní péče a podnět novoborskému městskému úřadu o týrání zvířat,“ uvedla Lucie Kovaříková, inspektorka Krajské veterinární správy pro Liberecký kraj.

Měli hlad, ale místo sena vozili turisty

Šokující příběh týrání začal před rokem. Muž z Českolipska, jehož identitu vzhledem k probíhajícímu šetření Deník nezveřejní, přišel do Radvance s kobylou Tunikou, aby podnikal v agroturistice. Kvůli tomu si v létě pořídil ještě jednu.

„Probíhalo to způsobem, že kdo přišel a zaplatil, tak se projel. Když měli zájem tři lidi, posadil klidně dva na jednoho koně,“ popisuje Petra Novotná, která na podivné praktiky upozornila jako první.

I pro zdravého koně je dvojnásobná váha člověka zátěž. Natož pro koně, který nedostává najíst. „Měli jen malou ohrádku, takže trávu během krátké doby spásli. Neměli ani přístřešek, který by je ochránil,“ pokračuje Petra Novotná. Protože sama deset let chová koně, dokázala domyslet důsledky. Stejně jako místní chovatel fríských koní Miron Pazourek.

Ze země koukala kopyta

Zalarmovali veterinární inspekci. Ta se musela spokojit s ujištěním majitele, že seno přiveze odpoledne a s narychlo ztlučenou zastávkou, z níž koukaly hřebíky. S koncem turistické sezony začal majitel bydlet jinde a situace se zhoršila. Kobylkám a hříběti, které Tunika zjara porodila, vozil balík sena jednou za čtrnáct dní. Koně začali z provizorní ohrady utíkat a běhali po vesnici a v jejím okolí, aby si urvali něco k snědku. Zimu ale už čtrnáctiletá rezavá kobylka nepřežila.

„Před vánocemi padla. Najednou ji chtěl zachraňovat, jenže byla tak z podvýživy vyčerpaná, že bylo lepší, aby ji nechal utratit,“ doplňuje Petra Novotná.

V ten moment se do průběhu děje naostro vložil starosta Radvance Petr Ullrich. „Místo, aby koně nechal odvézt do kafilerie, zakopal ji kousek od zdroje vody pro celý Radvanec. Opět jsme volali veterinární správu. Ti kobylu ani nemuseli ohledávat, kopyta jí koukala ze země,“ popisuje Petr Ullrich. S pomocí místního obyvatele, který vlastnil potřebnou techniku, den před vánoci koně vytáhli a odvezli tam, kam patřil.

Protože majitele zase v Radvanci dlouho neviděli, snažil se jej Petr Ullrich kontaktovat. Mezitím místní nosili Tunice a jejímu hříběti seno. Strádání bezprizorních zvířat vyvrcholilo před dvěma týdny. „Sousedi našli Tuniku ležet na zemi, byla přivázaná krátkým provazem k ohradě. Jen chrčela, snažili jsme se jí zvednout hlavu, ale přimrzla k zemi,“ říká Petra Novotná.

Pomocí teplé vody se jim koně podařilo dostat od země, na pokraji smrti ji naložili na vozík a odvezli k chovateli Mironi Pazourkovi. „Vypila najednou tři dvacetilitrové kýble vody a snad tři hodiny v kuse žrala. Teď už je jí dobře, za ty dva týdny přibrala skoro třicet kilogramů. K světu se má i hříbě, které je v ohradě se svými vrstevníky,“ popisuje Miron Pazourek. Ten vyhledal majitele a domluvil se s ním, že mu kobylku a hříbě přenechá.

„Podle odhadu veterináře se bude Tunika léčit nejméně dalšího půl roku a jen čas ukáže, jestli se neprojeví nějaké komplikace,“ dodává chovatel.

O tom, zda majitele za týrání koní stihne trest, rozhodnou pracovníci Odboru životního prostředí v Novém Boru. Podle mluvčí radnice Jany Maněnové čekají na zprávu veterinárního inspektorátu, aby případ mohli začít šetřit.