Díky důsledným záznamům ho oslovil starosta obce a požádal ho, zda by se nestal obecním kronikářem. Tuhaň má díky tomu po letech opět kroniku a v osobě Jiřího Plecháčka kronikáře, který se nespokojil jen se zaznamenáváním současnosti.

Sedmdesátiletý tuhaňský patriot říká, že má tři velké životní lásky: rodinu, běhání a mykologii. „A tyto tři spojuji do čtvrté, a tou je obecní kronika a pobyt tady v Tuhani. To je moje krédo."

Místním letopisům se Jiří Plecháček začal věnovat v roce 2008, ale díky jeho obrovské snaze má tuhaňská kronika nyní i svou retrospektivní část. „Tři roky jsem pátral a objížděl v několika okresech a krajích lidi, kteří k tomuto tématu měli co říct," popisuje kronikář. „Pomohlo mi to, že v době, kdy jsem s tím začínal, se v Tuhani zrovna dělala setkání rodáků."

„Bylo to jako podomní prodej vysavačů. Akorát že já nic neprodával, jen jsem naslouchal." Jiří Plecháček, Tuhaň

Protože do Tuhaně jezdil už v době svého dětství, znal se Jiří Plecháček s několika rodinami, které patřily mezi první osídlence po roce 1945. Další lidi musel dohledávat.

„Když mi řekli, že jejich maminka je už v domově důchodců v Doksech, tak jsem za ní vyrazil do Doks. Další lidé byli až v Praze, tak jsem si vzal adresu a jel do Prahy. Bylo to jako podomní prodej vysavačů, akorát že já nic neprodával, jen jsem naslouchal," říká Jiří Plecháček.

Přestože v Tuhani se po roce 1945 v podstatě zpřetrhaly vazby na původní německé obyvatelstvo, Jiří Plecháček se ve svém pátrání často dostal i dál, než jen za rok 1945. Co zjistil, už má sepsané. Desítky stran textu rozdělil tematicky do kategorií, například Kultura, Náboženství, Sport a další.

Často mu pomohly zajímavé náhody. Třeba když asi před pěti lety koupili jistí Pražáci v Tuhanci dům, ve kterém kdysi bývala škola. „Při úklidu objevili popsané papíry a ukázalo se, že jeden z učitelů vedl školní kroniku. To byl pro mě poklad," svěřuje se kronikář. „Podařilo se mi dokonce vypátrat jeho rodinu. V kronice byla zmínka o Kostelci nad Labem, jel jsem tam a našel jsem jeho dceru. Ukázalo se, že celou rodinu z Tuhaně v roce 1938 odsunuli Němci, ale úplně jinak, než jsme se stavěli k odsunu my. My jsme to dělali příliš solidně."

Pamětníci umírají

Díky objeveným školním záznamům mají Tuhanští nyní povědomí o jejich škole v období 1932 až 1938. Vědí například, že měla pět tříd německých a jednu českou. Jiří Plecháček získal také další materiály od potomka rodiny původních obyvatel z Německa. Nabízí se tedy otázka, jestli dokáže kronikář zmapovat i celou první polovinu dvacátého století své obce.

„Bojím se, že hodně lidí, kteří by ještě mohli pomoct, už v posledních letech zemřelo," odpovídá skepticky Jiří Plecháček. Jenže i kdyby už k poznání historie malé vsi na Českolipsku nepřidal nic, udělal toho pro ni jako její kronikář i bez toho strašně moc.