V dubnu a v srpnu letošního roku vyjela na Máchovo jezero loď se speciálním úkolem. Tým vědců na její palubě nabíral na několika místech do skleněných válců vzorky sedimentu, tedy bahna ze dna jezera. Odebrané „nánosy" pak vědci předali specializované laboratoři v Českých Budějovicích.

Co všechno odhalilo dokské bahno, představil ve čtvrtek v Doksech Jindřich Duras, významný český biolog a šéf expertní skupiny, která má na starosti boj proti sinicím v Máchově jezeře.

„Bahno v Doksech se chová poměrně mravně. Co by za to jinde dali," zhodnotil celkové pozitivní výsledky Duras. Analýzy podle něj ukázaly, že v bahnu je stále možné pozorovat dobrý vliv chemického roztoku, který se do Máchova jezera aplikoval v letech 2005 až 2009. „Zároveň se ale zdá, že podobné akce už nebudou třeba. Že to bahno samo o sobě je už docela dobré."

Odbahnit ano

Navzdory tomu se expertní skupina přiklání k tomu, aby v Doksech v dohledné době došlo k odbahňování, a to alespoň v nejkritičtějších místech u rostlinné předhrázky při ústí do zátoky Máchova jezera. „Hrázka zachycuje fosfor a kvůli tomu bahno před ní není v dobrém stavu, takže z našeho pohledu je odstranění bahna v těchto místech výborný nápad," vysvětlil Jindřich Duras.

„Když chci, aby mi něco čistilo vodu, tak je potřeba se o to starat a občas vybrat zachycené nánosy pryč. Teď se ukazuje, že už jsme pomalu na hraně, za kterou bude toto opatření opravdu nutné."

Podle Durase to neznamená, že by se mělo vypustit celé jezero a vybagrovat úplně všechno. „Stačilo by zasáhnout jen v nejkritičtějších místech v souladu s ekonomickou únosností takové akce," navrhuje vědec.

Vliv sedimentu

Zmínil také, že na dně Máchova jezera je velmi dobrý kyslíkový režim. „To je hodně příznivá zpráva. Kdyby byl špatný, živiny by se ze sedimentu hromadně uvolňovaly a sinice by k nim měly otevřenou cestu," objasnil Duras. „Dnes je kyslíkový režim u dna takový, že ho nehodnotím ani jako dobrý, ale jako velmi dobrý."

Laboratorní analýzy se také zabývaly tím, jak silný vliv má sediment na průhlednost vody v Máchově jezeře a jestli jí ovlivňuje víc než biomasa řas a sinic. „Na běžných přehradách závisí průhlednost právě na řasách a sinicích, u Máchova jezera ale tato závislost není velká. Analýzy ukázaly, že závisí spíše na nerozpuštěných látkách, tedy právě sedimentu," popsal v Doksech Jindřich Duras.

Podle něj se jako vysvětlení nabízí fakt, že otevřená hladina jezera je hodně vystavená větru a větší vlny pak víří sediment, který způsobí zákal.

Vědci také zkoumali hodnotu pH sedimentu, kterou se zabývají i hygienici, když v létě odebírají vzorky z vody. „Hygienici doporučují hodnotu pH do 9,0. Při jejím překročení mohou mít citlivější lidé, kteří se v takové vodě koupou zánět spojivek a podobné reakce. V Doksech jsme vždy naměřili hodnoty pod tento limit," řekl vědec. „Když dochází k velkému rozvoji řas a sinic, tak bývá pH vysoké. Z tohoto pohledu jsou tyto výsledky další dobrou zprávou."

Doksy mají díky vědcům nyní také k dispozici informace o mocnosti biomasy řas a sinic a o tom, jak se proměňuje v čase. Z výsledků vyplynulo, že nebyla vysoká, zůstala letos zhruba na úrovni roku 2008, ale byla vyšší než v letech 2007 a 2009. Na druhou stranu byla nižší než v posledních dvou předešlých letech 2012 a 2011.

Kromě sedimentu se vědecký tým zabýval i kvalitou samotné vody. Ta se podle Jindřicha Durase po celou letní sezónu v průměru pohybovala nad polovinou hygienického limitu. „Dokonce i jednotlivé nejvyšší dosažené hodnoty nejsou kdovíjak vysoké a byly ještě v limitu hygieniků. Znakem narušeného ekosystému je, když tyto hodnoty jsou hodně rozházené a to tady nemáme," pochvaloval si Duras.

Znovu připomněl, že i nové analýzy prokázaly, že pokud jde o sinice, tak takzvané sinice vodního květu, které rozčilují hygienu a rekreanty, se v Máchově jezeře téměř nevyskytují. „Sice voda ze břehu na pohled pořád nevypadá bůhvíjak vábně, ale ty největší potvory tam v zásadě nejsou," potvrdil vědec.

„Nahradily je pikosinice, mrňavé mikroorganismy, které i pod mikroskopem nejsou skoro vidět. To právě především ony dávají vodě takovou mléčně namodralou barvu. Na druhou stranu jsou čistomilné, takže voda od pohledu ke koupání neláká, ale víme, že je čistá."