Na dvojnásobnou olympijskou medailistku jsme s kolegou z Českého rozhlasu čekali u vyhřáté boudy v sedle nad Polevskem. Nenápadná dáma se zjevila znenadání. Věrná své celoživotní lásce, přijela na běžkách.

Co vás přilákalo do těchto končin?

Honza Šmíd z klubu SKI Polevsko už mě se zval několikrát. Letošním podmínkám nešlo odolat.

Vy jste se mohla, jako jedna z mála v tehdejší době, začátkem osmdesátých let podívat do Ameriky. Jak to tam na vás působilo?

My jsme z té Ameriky moc neviděli. Byla jsem tam dvakrát, na olympiádě a na světovém poháru. Při závodech má člověk možnost vidět jen jak to vypadá kolem stadionu. Dostane se do hotelu na letiště, ale poznat tu Ameriku nebyla šance. On by na to během závodů asi ani nebyl čas.

Před několika lety jste sepsala knihu, kde se ohlížíte do svých závodních let. Dá se ještě někde pořídit?

Na pultech knihkupectví už ji bohužel není možné sehnat, je jen na internetu.

Květa Jeriová-PeckováKvětoslava „Květa" Jeriová se narodila 10. října 1956 v Zálesní Lhotě, provdaná Jeriová-Pecková, je manželkou veslaře Zdeňka Pecky. Bývalá československá reprezentantka v běhu na lyžích. Je trojnásobnou olympijskou medailistkou z Lake Placid a Sarajeva v letech 1980 a 1984. Několikrát se umístila na stupních vítězů během světového poháru. Sportovní kariéru ukončila v osmadvaceti letech, těsně po sarajevské olympiádě, pod vlivem nepříjemného ovzduší v lyžařském svazu. V roce 2012 vydala knihu s názvem Vzpomínky lyžařské.

Je vyprodaná?

Dokud byla v obchodech, tak se poměrně rychle prodávala. Nakladatelství má sice ještě zhruba třetinu výtisků, ale ty hnijí někde ve skladech.

To je zvláštní.

Já jsem se o tom s nimi bavila. Oni mají takovou filozofii, že do knihkupectví dávají jen novinky. Starší věci jen na vyžádání.

O čem kniha je?

Je to kniha, která se vrací do té doby, k událostem, o kterých si myslím, že by bylo škoda, aby byly zapomenuty. Nejedná se o žádné chronologické vyprávění, jsou tam spíše vybrané jednotlivé zajímavé epizody.

Na jakých lyžích jezdíte?

Zůstala jsem věrná firmě Rossignol. Tohle sice nejsou ony (ukazuje na lyže na kterých přijela), ale dodnes jezdím na svých původních závodních lyžích. Kdybych si šla v dnešní době koupit lyže do obchodu, budou se mi zdát hrozně těžké. Ty moje jsou přesně uzpůsobené mojí technice běhu.

Jak se liší tehdejší sportovní vybavení od toho dnešního?

Závodníci měli i v době, kdy se jezdilo výhradně na výrobcích z České Republiky, k dispozici to nejlepší. Někdy na přelomu šedesátých let dobily svět plastové lyže. Smutné na tom je, že jsme je vymysleli my, ale za pár korun jsme nápad prodali firmě Fischer, aniž by se to tenkrát dalo patentovat.

Kolik kilometrů v dnešní době ročně najezdíte?

Málo. Ale letos se musím pochlubit, dnes je osmnáctého ledna a já jsem již pošesté na lyžích. A to je hodně. (směje se)