Cesta Marie Prokopové za splněným snem vedla od prvních pokusů s jehlicemi v dětství přes náročnou práci zdravotní sestry až po vlastní Atelier DOGALA v České Lípě. Ten je návrhářskou dílnou, krejčovstvím a také módní značkou. Když se u ní zastavíte v ulici Prokopa Holého, překvapí vás nápadité pletené kousky jako čepice, ponča, svetry, plédy nebo řada hezkých šatů s krajkami.

Pletení je vaší celoživotní láskou. Jak si vzpomínáte na své začátky jako pletařky?

Od dětských let jsem pletla a háčkovala na panenky, pak na sebe, pro příbuzné… Ale můj otec byl lékař, matka zdravotní sestra, takže bylo jasné, že nespíš půjdu studovat zdravotnickou školu. Bavilo mě to ve škole, pak i v práci. Před přijímačkami na „zdrávku“ se mě naši ptali, co chci za úspěšné zkoušky. Odpověď byla jasná. Pletací stroj. Po přijetí jsem tedy dostala od rodičů svůj první pletací stroj.

A dál?

Měla jsem pak ještě dva pletací stroje, jeden polský a druhý, dvoulůžkový byla česká Dopleta. Každou řadu jsem musela kontrolovat, jestli neuteklo očko, vždy nějaké uteklo…

Po maturitě jsem začala pracovat jako zdravotní sestra na chirurgické jednotce intenzivní péče pro dospělé ve Fakultní nemocnici v Motole. Tu práci jsem měla ráda. Bohužel po necelém roce onemocněla kolegyně žloutenkou. Všechny sestry jsme si udělaly kontrolní odběry. U mě nedopadly dobře. Marodila jsem, i když jsem neměla příznaky žloutenky. Bohužel, léčili mě lékem, co potlačuje imunitu. Stonala jsem dlouho, dokonce jsem skončila v invalidním důchodu. Za odškodné od nemocnice jsem si koupila pořádný, japonský stroj na pletení. Poloautomatický. Uměl několik druhů vzorů, i krajkové, plastické, hladce, obrace. Začala jsem se s ním učit pracovat systémem pokus omyl. A už 25 let na něm pletu.

Nezapomněla jste plést s jehlicemi?

Rozhodně ne. Než jsme měla svůj pletací stroj, tak jsem s nimi pletla hodně, stále. Za socialistické éry především na sebe, nebo pro rodinu. Hlavně svetry, protože tady pořádně nic nebylo k mání. Také jsem šila, ale to pletení mně zůstalo jako veliký koníček.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Českolipsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.

Ztracené dřevořezby z křížové cesty se podařilo najít teprve před několika lety.
Hrad Bezděz vystavuje vzácné dřevořezby