V místní sklárně se konalo mezinárodní sklářské sympozium. Přístupné bylo i veřejnosti.

„Navázali jsme na loňský workshop se studenty z Kamenického Šenova. Letos se účastní studenti ze čtyř škol, z Kamenického Šenova, ze Zwieselu, z Železného Brodu a je tady také jeden zástupce ze školy v Třeboni," vyjmenoval majitel annínské sklárny Petr Švrčula s tím, že rozšíření bylo možné díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti, Plzeňského kraje a sponzorů.

Navázali kontakty

Sympozium bylo přínosem pro studenty i pro sklárnu. „Cílem je aby se poznali studenti z Čech a Německa, aby i ta nejmladší sklářská generace navázala bezprostřední kontakty. Každé sympozium také dává studentům možnost jít do neznáma. Vyzkoušet si třeba i věci, o kterých jsou přesvědčeni, že to nevyjde, vyzkoušet si, co umí a co snese sklo. A navíc v interakci se skláři-praktiky," vysvětlila kurátorka sympozia Jitka Lněničková. „Nám jsou odměnou kontakty se školami, nové nápady i ukázky technik, které bychom třeba sami nevyzkoušeli," popsal přínos pro sklárnu Švrčula.

Různé obory

Své umění předvedli v Anníně studenti několika sklářských oborů. „Třeba ze Železného Brodu přijeli studenti hutní výroby, mají sice školní huť, ale tady jsou zase jiní skláři, jiný materiál, takže si vyzkoušejí něco nového. Ze Zwieselu přijeli rafinéři, brusiči a rytci, z Kamenického Šenova přijely dvě brusičky a dvě děvčata, která studují výrobu skleněných svítidel, což je jediný takový obor v Evropě," přiblížila Lněničková.

Z Kamenického Šenova přijela do Annína i studentka maturitního ročníku rytí a broušení skla Anna Beglyakova. „Sklárna v Anníně se mi líbí. Je to tady takové útulné, není to velká fabrika jako třeba Preciosa. Když si chci něco vyzkoušet, tak mi poradí, je to takové domácí prostředí," pochvalovala si studentka, která pochází z kazašské Almaty. "Když jsem byla malá, babička měla broušené sklo. Mně se moc líbilo, úplně jsem se do toho zamilovala a rozhodla jsem se, že právě to chci dělat," popsala, jak se dostala ke sklářství.

S výrobou polotovarů pro studenty pomáhal v Anníně Tomáš Svoboda ze Sušice, který jinak působí ve sklárně v Bělčicích nedaleko Blatné. „Se studenty se mi pracuje dobře. Baví mě, co si vymýšlí. I ta výzva, jestli je to vůbec možné udělat a jakým způsobem. Doufám, že v nich je budoucnost českého sklářství," pochvaloval si Svoboda.

Kromě možnosti sledovat při práci mladé i zkušené skláře byl pro návštěvníky z řad veřejnosti připraven doprovodný program včetně prohlídek sklářského muzea. „Muzeum mapuje 220 let trvání sklárny. Snažíme se je stále rozšiřovat a vše, co je tu k vidění, jsou výrobky této sklárny. Nebo to aspoň můžeme tvrdit s velkou jistotou, protože samozřejmě historická dokumentace není vždy k dispozici," pozval na prohlídku muzea v annínské sklárně Švrčula.

David Kojan