Nezůstanu bez pomoci? Tuto otázku si mohou přestat klást první čtyři uživatelé, kteří jsou od čtvrtka napojeni na systém tísňové péče. Díky tlačítku, které mají stále u sebe, a telefonu s hlasitou komunikací, si dokáží přivolat kdykoliv pomoc.

„Senioři nebo zdravotně postižení, kteří žijí sami, mají takto jistotu, že se dovolají pomoci. Pro dispečery platí pravidlo, že žádné volání nesmí zůstat bez odpovědi,“ vysvětluje Ivana Černá z občanského sdružení Život 90, které spolu s městem Nový Bor tuto službu zavedlo.

Po stisknutí tlačítka se lidé dovolají na pražský dispečink. Operátorka nejprve zjistí, zda klient potřebuje skutečně pomoc, anebo stiskl tlačítko omylem. „Dispečerka ví, kdo jí volá. V kartě vidí jak zdravotní, tak i sociální anamnézu,“ popisuje Robert Pitrák, manažer o. s. Život 90. Po celou dobu pracovnice dispečinku komunikuje s klientem.

Obrana proti kriminalitě

Jaké jsou nejčastější situace, v nichž lidé potřebují pomoc? „Je to v případě náhlého zhoršení zdravotního stavu, pádu, ale například i v případě, že se ke klientovi vnutí falešný odečítač plynu. Takových případů jsme měli několik,“ popisuje Robert Pitrák.

A právě obrana proti kriminalitě je další z výhod systému tísňového volání. Souprava má pohybové čidlo, které monitoruje, zda se lidé v bytě pohybují. Lze jej nastavit tak, že pokud nezaznamená pohyb po určitou dobu, spojí automaticky dispečink. Čidlo funguje ale i opačně.

„Jestliže lidé odjedou na delší dobu, nahlásí to dispečinku. Pokud čidlo zaznamená pohyb, operátorka se hlasitou komunikací ozve. Stalo se, že se zloděj vloupal do bytu, ale když slyšel, že o něm někdo ví, rychle utekl,“ vzpomíná Ivana Černá. Připomíná také další vylepšení systému: čidlo nereaguje na zvířata do váhy třicet kilogramů. To je důležité pro ty, kdo chovají čtyřnohé miláčky. Nemusí se obávat, že by hlášení byla zkreslená pohybem zvířete.

Pomoc přišla balkónem

Pro zavedení této služby je důležitá spolupráce se samosprávou a informovanost policistů městských i státních, záchranné služby a hasičů. „V některých částech Prahy máme desítky klientů. A lidé na tísňových linkách vědí, že volání našeho dispečinku je erudované.“

Další příběh ilustruje tento fakt: starší paní upadla a nedokázala se zvednout. Zavolala na dispečink, kde se jí zeptali, jak se dostanou do bytu. Odpověděla, že špatně. Dveře byly zamčené na závoru. Operátorce řekla, že má otevřené dveře na balkon. A od toho se odvíjel další postup. „Nejprve jsme povolali hasiče, kteří balkonovými dveřmi vešli do bytu a otevřeli záchranné službě,“ popsala Ivana Černá.

Prozatím využívají v Novém Boru tuto službu čtyři občané. Jak ale uvedl Daniel Nerad, ředitel sociálních služeb, mohou si o ni požádat i další.
„Rada města také rozhodla, že pokud by bylo třeba, zakoupí zařízení pro své další občany,“ doplnil Milan Reichert, vedoucí odboru sociálních věcí.

Pomohli nesčetněkrát

O užitečnosti této služby hovoří i fakt, že na dispečink je napojeno kolem osmi set uživatelů. Vyvíjí se také samotné zařízení. „Nyní používáme už sedmou generaci. Momentálně zkoušíme detektor pohybu a pádu, který budou moci lidé používat i venku,“ doplnil Robert Pitrák.

Ročně přijímají na dispečinku dvacet osm tisíc zpráv. Díky tomu, že zde pracují kvalifikované a zkušené zdravotní sestry, dokáží rozlišit, jakou pomoc člověk potřebuje. „Z tohoto počtu jsme přivolávali některou ze složek integrovaného záchranného systému v pěti stech případech,“ doplnila Ivana Černá.

Navíc jim jednou týdně zavolají sami, aby si popovídali, zjistili, co je nového, jak se uživatelé cítí a podobně.¨Za službu platí uživatelé měsíčně čtyři sta korun a je možné na ni uplatnit příspěvek na péči. Průměrný věk uživatelů je 82 let.