Z hub znám leda žampion a v lese dovedu stoprocentně určit muchomůrku červenou. Tím moje mykologické znalosti končí. Přesto jsem se bez přípravy a impulzivně pokusil projít zkouškou ze znalostí hub, kterou každoročně pořádá Krajská hygienická stanice v Liberci.

„Co je tohle za houbu?“, ptá se mě s potměšilým výrazem ve tváři liberecký mykolog Josef Sedláček a podává mi papír s fotografií jakéhosi hřiba. „Možnosti nemám žádné?“, zkouším si vymodlit alespoň nápovědu publika či přítele na telefonu, ale nekompromisní výraz v jeho tváři naznačuje, že dnes jsem v tom sám.

Ani Ivana Kučerová a Naďa Hrušová z Odboru hygieny výživy, které zkoušku dozorují, mi nepomohou. Tipuji, že to bude nějaká holubinka, ty mají na spodní straně klobouku „radiátor“, jak se říká lidově lupenům. „Ve škole nás pořád trápili s muchomůrkou červenou, ta přitom není nejjedovatější,“ napovídá mi Sedláček a mně dochází, že houba na fotce je nejjedovatější houba, kterou v našich lesích najdete – muchomůrka zelená.

Dochází mi, že atlas hub, který někdy až přehnaně popisuje jejich barvu a vzhled, můžu zahodit. Sedláček se nezastavuje, přede mě klade další a další fotografie jedovatých hub.

Václavku raději tepelně upravujte

Tentokrát mě zmate, když přede mě položí václavku. Ta přece jedovatá není, říkám si… „Za syrova je jedovatá, musíte ji dobře tepelně upravit,“ varuje mě mykolog a já raději rezignuji na poznávací část testu a jdu si zkusit jeho písemnou část. Ta se jeví mnohem lehčí. Otázky mají možnosti a vylučovací metodou se dá poznat, co je správně. Některé možnosti jsou dokonce komické - to když připouštějí, že prodávaná houba může být lehce nahnilá nebo že můžu prodávat všechny houby, které v lese seberu.

Za pět minut jsem s testem hotov. Vedoucí odboru hygieny výživy Ivana Kučerová si bere propisku a jde test opravovat. Jen tři chyby! Mám ze sebe radost, že jsem se vešel do limitu a prošel testem. Její úsměv mě však zmrazí.

„Udělal jste chybu v kategorii jedovatých. Tam se žádná chyba nepřipouští, takže jste testem neprošel,“ upozorní mě vítězoslavně a já si tak alespoň do smrti budu pamatovat, že otrava muchomůrkou zelenou se projeví už po 8 – 12 hodinách, nikoliv po 24, jak jsem si myslel. A zůstávám věrný žampionům z obchodu, do lesa mě už nikdo nedostane.