VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Slovo rakovina už není tabu

Liberecký kraj - S přibývajícím počtem dlouhověkých lidí je jisté, že i počet lidí s rakovinou bude vyšší.

16.8.2008
SDÍLEJ:

Primář libereckého onkologického centra MUDr. Jiří Bartoš.Foto: Deník/Ota Bartovský

Nádorových onemocnění přibývá a slovo rakovina už dávno není tabu, jako tomu bývalo před lety.
Lidem v Libereckém kraji a celých severních Čechách se tato zhoubná nemoc také nevyhýbá. Právě naopak. Severní Čechy jsou kvůli pozůstatkům těžby uranu či rozšířené průmyslové výrobě v pomyslném žebříčku výskytu rakoviny na předních příčkách v celé republice.
Výskyt rakoviny všech možných orgánů se rozšiřuje poměrně rychle, v mnoha případech si však lidé za své onemocnění mohou sami. „Žijeme v dostatku, jíme mnohem více tuků, kouříme, pijeme alkohol, žijeme ve stresu. To všechno, kromě genetických dispozic, jsou faktory, které přispívají ke vzniku nádorového onemocnění,“ říká primář libereckého onkologického centra MUDr. Jiří Bartoš.

Rakovina se nevyhýbá ženám ani mužům. U žen se nejčastěji objevují nádory v prsech a jen o trochu méně často nádory gynekologické. U obou pohlaví je hojná také rakovina tlustého střeva a konečníku. Rychlým templem pak u žen přibývají i zhoubné nádory na plicích. Rakovina plic je pak tím vůbec nejčastějším onkologickým onemocněním u mužů. Statistiky jsou neúprosné jak v případě zjištěných onemocnění, tak ve vyšším počtu úmrtí v důsledku rakoviny plic než jiných orgánů. Zhoubný plicní nádor se podaří přežít jen jednomu z deseti pacientů, u kterých lékaři rakovinu dýchacího orgánu diagnostikovali.

Století muži bez nádorových buněk jsou jen výjimkou

Muži pak také čím dál tím častěji trpí rakovinou prostaty.
„Kromě životosprávy je tento jev daný tím, že se začínáme dožívat vyššího věku. Už na fakultě jsme měli takovou pomůcku, která říká, že v padesáti letech je při vyšetření muže padesátiprocentní šance, že má rakovinu prostaty, v šedesáti letech je tato šance šedesát procent a tak to pokračuje dál. Ve sto letech je téměř jisté, že muž má v prostatě nádorové buňky,“ říká Jiří Bartoš.

Zajímavá jsou také primářovo konstatování, že rakovina jako civilizační choroba se mnohem častěji objevuje v zemích více socioekonomicky rozvinutých. „Za to může špatný životní styl, vyšší délka života a v neposlední řadě vyspělé zdravotnictví. Na vyspělém zdravotnictví a lepší diagnostice není samozřejmě nic špatného, ale v zemích, kde na tom nejsou tak dobře, rakovinu u pacientů jednoduše neobjeví, a ti pak nefigurují ve statistikách,“ vysvětluje MUDr. Bartoš.

„Mojí ambicí je vzbuzovat naději, ne beznaděj.“

V pracovně primáře onkologie liberecké nemocnice si sedám do křesla a přemýšlím, kolika lidem se na tomto místě ve vteřině změnil život, přeřadily se hodnoty, kolik odhodlání i beznaděje tu pan primář pomáhal podpořit či překonat. Muž, který začíná odpovídat na mé otázky, je pečlivě upravený, nesmírně sdílný a otevřený. S hrdostí vypráví o své rodině, splněných i nesplněných snech, práci své i svých kolegů v nemocnici. Sám o sobě říká: „Jsem optimista, nemám rád extrémy, snažím se být pro pacienty v kterékoli chvíli záchytným bodem a možná své blízké i kolegy málo chválím.“ Rád a prý dobře vaří, čte a když si právě neléčí nějaké zranění, tak sportuje. S vědomím, že všechno se v životě stihnout nedá, opečovává své plány a sny. MUDr. Jiří Bartoš.

Šestým rokem vedete oddělení onkologie liberecké nemocnice, dlouhá léta žijete s rodinou v Liberci. Prozraďte něco z minulosti.
„Nejsem tak úplně místní, pocházím z Mladé Boleslavi. Vystudoval jsem v Praze 2. lékařskou fakultu UK (pediatrii). Na studiích jsem se seznámil s manželkou, dětskou lékařkou, a protože ona je z Jablonce, směřovali jsme po škole na sever. Věděl jsem, že já pediatrii dělat nechci, a tak jsem zakotvil na onkologii. V Liberci nám nabídli místo i s bydlením, narodili se synové. Jsme tady přes dvacet let. Mám Liberecko rád, děti jsou zarputilí patrioti.“

Půjčím si vaší „doktorskou“ otázku: Jak se cítíte?
„Cítím se mladý, fyzicky mnohem více opotřebovaný než psychicky. Dříve jsem hodně sportoval, ale vždycky mě zastavilo nějaké zranění. Manželka je mnohem sportovnější, na kolo s ní moc nechodím, ujela by mi. Také se stará o moje zdraví.“

Setkáváte se s lidmi ve velmi emočně vypjatých situacích, řešíte s nimi strach, zoufalství, naději a pomáháte jim na cestě zpět do normálního života. Jaká je vaše filozofie?
„Jsem optimista. Snažím se být pro pacienty záchytným bodem v kterékoli fázi jejich nemoci. Nesmírně záleží na otevřenosti a důvěře. S menšími obměnami prochází všichni, kteří onemocní, stejnými fázemi. Beznaděj, negace, vztek, odhodlání bojovat, smíření. Je důležité spolupracovat jako tým – lékaři, sestry, ošetřovatelé, rodina nemocného, sám pacient. Jsem pyšný na náš lékařský i sesterský tým. Možná jim to málo říkám, ale je to tak. Doufám, že i oni jsou spokojení, máme minimální fluktuaci personálu. Shrnul bych to: dodávat důvěru, důvěřovat a prověřovat.“

Jak trávíte volný čas, co byste chtěl stihnout a nestíháte?
„Rád vařím, jím, piju, čtu, cestuju, velmi rád poznávám nová prostředí, vstřebávám atmosféru a hovořím s novými lidmi. Vyrostl jsem na mayovkách, Egypťanovi Sinuhetovi, beatnících, psal jsem básničky, poslouchal písničky Dylana a Cohena. Děti mě posunuly zase někam dál. Na pohodu čtu Herriota, poslouchám Divokýho Billa, občas zajdu na koncert. Nezavírám se před ničím. Dříve jsem si myslel, že musím všechno vyzkoušet a stihnout. Teď jsem ve fázi, kdy už beze smutku vím, že to není možné, že všechno se prostě stihnout nedá.“

Autor: Petr Jeník

16.8.2008 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ovce. Ilustrační foto.

Vlci zadávili přes 30 jehňat

Vysněné dětské postele

V zoo začínají sokolnické dny

Liberec – Pravidelné ukázky sokolnictví začínají od úterý v liberecké zoo.

Zloději na festivalu vykrádali stany i kapsy návštěvníků

Doksy – Festival Mácháč přilákal do Doks nejen fanoušky taneční hudby, ale i zloděje.

I. A třída: Týmům z Českolipska úvodní kolo nevyšlo

Českolipsko - Špatný vstup do sezony zaznamenali oba zástupci našeho okresu ve fotbalové I. A třídě.

Nápor žadatelů o pasy a občanky nepolevuje. Tvoří se fronty

Česká Lípa - Jen během července přijaly pracovnice správního odboru Městského úřadu v České Lípě 1 494 žádostí na vystavení nového občanského průkazu nebo pasu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení