„Uvědomil jsem si, že dětské sci-fi vlastně neexistuje. Je sice pár knížek, ale když jsem chtěl svým dětem něco z tohoto žánru přečíst, žádnou sci-fi jsem nesehnal,“ svěřil se autor. Vrhl se proto do psaní sám. „První roky jsem psal tak hodinu dvě týdně. Pak jsem ale zjistil, že mi to nejde, jak jsem si představoval, a tak jsem začal studovat, jak se příběhy píšou, jaké musí mít zákonitosti. Pak jsem se do toho opřel a dopsal to,“ vylíčil Václav Dvořák s tím, že nejtěžší bylo knihu vůbec dopsat tak, aby to všechno dávalo smysl, aby se všechny postavy chovaly logicky a všechny motivy se propletly.
Prvními čtenáři, respektive posluchači, byly autorovy děti, které ovšem netušily, že vesmírné dobrodružství napsal jejich tatínek. Staly se tak jeho prvními objektivními kritiky. „Trochu jsem se styděl, a tak jsem jim řekl, že čtu něco z internetu. A jim se to líbilo,“ dodal s úsměvem.
Dopsáním knihy však začalo nové dobrodružství. „Nejprve jsem měl sen knihu napsat. Ten se pak změnil na sen ji vydat,“ poznamenal s nadsázkou během křtu. Několikaměsíční námluvy s nakladatelstvím totiž nevyšly. „Tak jsem se rozhodl, že nebudu čekat další rok dva a pokusím se ji vydat sám prostřednictvím Startovače,“ vysvětlil autor, podle kterého sice tento způsob, jak sehnat peníze, není nejjednodušší, ale zároveň si tak ověřil, jestli bude o jeho dílo zájem. „A ten byl nad očekávání,“ podotkl.
KRÁSNÉ ILUSTRACE
Čtyřsetstránkovou knihu se tak podařilo vydat a dokonce ji zdobí i půvabné ilustrace Jakuba Cenkla. „Původně jsem o obrázcích nepřemýšlel, ale je pravda, že my jsme vyrostli na verneovkách nebo knihách Eduarda Štorcha, které měly krásné ilustrace,“ vysvětlil Dvořák.
Kniha už má u malých čtenářů úspěch. „Bylo to hodně napínavé. Já mám ráda sci-fi a fantasy a tohle bylo fakt moc dobré,“ podělila se o své dojmy 12letá Amálie Hradilová, která knížku přečetla i se svou 10letou sestrou Karolínou.