Areál koupaliště ve Sloupu v Čechách hostil o uplynulém víkendu unikátní parašutistický závod v přistání na pontonu na vodní hladině. Absolutní vítězství si z Českolipska odvezl český reprezentant v disciplíně paraski Jiří Černý. Pětačtyřicetiletý parašutista z Prahy má na svém kontě řadu úspěchů v mezinárodních soutěžích a do Sloupu zamířil už počtvrté.

Jak se vám letos ve Sloupu skákalo?

Letos to bylo perfektní. Geniálně vyšlo počasí, kemp byl plný lidí a podmínky pro skoky zajímavé. Přestože nefoukalo, vzduch se postupem doby ohříval, u stromů se tvořily různé rotůrky, a ty pak způsobovaly, že ne každé přiblížení bylo úplně čisté. Kdyby to posuzoval trenér ze země, jak padáky přivádíme na matraci, bylo by to pro nás zřejmě hodně smutné hodnocení.

Na pláži ve Sloupu byla o víkendu spousta diváků. Jaké zajímavé momenty mohli podle vás sledovat?

Poměrně hodně zajímavých momentů mohli diváci vidět ve třetím kole, kdy se nám všem podařilo ušlápnout a rozdávali jsme si to dokonce o metry. Najednou totiž přišla teplá bublina, lehký poryv větru a ač to lidem na pláži nepřipadalo, trošku to s padáky začalo házet a jeho dořízení nebylo tak lehké, jak se zdálo.

Takže tam se očividně nedařilo?

Dá se říct, že kdo si tam šlápl nejmíň, tak na tom v tu chvíli obrovsky vydělal, protože získal náskok a šanci vyhrát závod.

Vy jste tam tedy předpokládám byl.

Bohudík ano. Já měl to štěstí, že jsem bublinu zdárným způsobem projel. Podařilo se mi šlápnout nejmíň a náskok mi stačil na to, abych si ho pak držel až do konce. Svým způsobem jsem měl obrovské štěstí na podmínky, že zrovna těch patnáct až dvacet vteřin bylo počasí optimální.

Kolik lidí se během víkendu vykoupalo?

Nikdo. Všichni doskakovali perfektně, rozhodovaly opravdu centimetry.

Sloup v Čechách hostil 3. ročník unikátní soutěže parašutistů Ponton 2015. Vyhrál jste závod ve Sloupu poprvé či jste dokonce obhajoval vítězství?

To ne. Vyhrál jsem první ročník, pak jsem byl druhý. Loni zvítězil Michal Gaba, dá se říct, že si to tak nějak rozhazujeme různě mezi sebou. Záleží, jak komu to zrovna sedne, jak kdo má fazonu. Především je to show pro diváky a my si to před nimi patřičně užíváme.

Jak dlouho zhruba trvá seskok ve Sloupu?

Od výskoku z letadla, které nad vodou mělo zhruba devět set metrů, tak první člověk, který vyskočí, zhruba minutu padesát do dopadu na matraci. Byly i rychlejší seskoky, okolo minuty.

Dá se říct, že jde o odlehčenější závod?

Svým způsobem ano, ale nedá se říct, že bychom k němu přistupovali ležérně. Samozřejmě mezi námi funguje také zdravá rivalita. Celá tahle banda lidí má ale na druhou stranu obrovskou výhodu, že každý každému přeje nejlepší výsledek.

Co je pro parašutistu to nejtěžší?

Pokud už otevře padák, záleží na tom, jak vnímá povětrnostní podmínky. Ve Sloupu skákala družstva po čtyřech lidech. Víceméně první, který družstvo vede, to má nejtěžší. Musí zvolit dobrý úhel přistání, výšku a zároveň tady musí dávat pozor na stromy, aby se někde náhodně nezavěsil. Na druhou stranu musí počítat s tím, že si tam přiveze nějakou výšku, aby padák včas dořídil na matraci, kde je ta šestnácticentimetrová elektronická placka s dvoucentimetrovou nulou, na kterou se trefujeme.

Coby český reprezentant v paraski se pohybujete převážně v horách. Jak vnímáte rozdíl mezi seskoky v horách a na vodu?

V horách je to na svahu, člověk musí počítat s jiným prouděním vzduchu. Hlavní rozdíl oproti letnímu skákání je v tom, že na horách ve většině případů jedete proti kopci. Když přistáváme na vodě, padák dobržďujeme, tam naopak povolujeme. To znamená, že nebrzdíme, ale naopak mu třeba přidáváme rychlost, aby člověk proti kopci dojel.

Kolik parašutistů se vlastně v sobotu ve Sloupu sešlo?

Nakonec nás bylo jen osm, což si organizátoři vůbec nezasloužili. Tři lidé se zranili a řada našich skokanů byla na mistrovství Evropy. Shodou okolností tam podali historický výkon, který se na tak velkém závodě nepovedl posledních třicet let.

Co byste vzkázal organizátorům?

Především bych jim chtěl poděkovat za perfektní organizaci. Rád bych vyzdvihl jak Karla Spejchala, který závod před pěti lety vymyslel a který z části financuje ze svého, tak i členy českolipského aeroklubu. To jsou lidé, bez kterých by závod nebyl.