Stovky svíček hořely na den přesně před rokem na českolipském náměstí T.G.M. Skupinky lidí i jednotlivci je tu zapalovali, tiše postáli, vzpomínali, někdo se pomodlil, další položil vzkaz s poděkováním.

Přesně před rokem zemřel někdejší československý a český prezident Václav Havel. S Českolipskem ho spojovala řada věcí či přátel, ve své funkci ani později na Českolipsko ale nikdy oficiálně nezavítal. Nicméně dával o sobě vědět.

Na jaře 1997 přijel do České Lípy Radovan Maxa, vedoucí odboru vnitřní politiky prezidentské kanceláře. Jedna z věcí, na kterou se ho tu kdekdo ptal, bylo: Kdy přijede pan prezident? „Jistá představa o průběhu prezidentského výjezdu do České Lípy už existuje, ale její publikování je předčasné," odpovídal tehdejší českolipský starosta Zdeněk Pokorný.

Pozval Volyňáky

Jistou upomínkou na Havla jsou desítky volyňských Čechů žijící v dnešním Ralsku. Výzva k tomu, aby se z tehdejšího Sovětského svazu přestěhovali zpět do někdejší vlasti, vyšla krátce po Sametové revoluci právě od Václava Havla.

Českolipský lékař Miroslav Čerbák, někdejší náměstek ministra zdravotnictví, byl zase šéfem lékařského konzilia, které se o Havla v počátcích jeho zdravotních problémů staralo. „Když se objevily po operaci pana prezidenta, při které došlo k odstranění rakovinového nádoru na plicích, různé komplikace a do nemocnice se muselo narychlo stěhovat modernější vybavení, jel jsem to jako náměstek ministra řešit. Tehdy mě prezident požádal, jestli bych tým dále řídil. Byla to pocta, které jsem se rád podvolil," popsal už dříve pro Českolipský deník Čerbák.

Audience i Mlýny

Mezi Havlovy přátele patřil také disident a chartista Ladislav Lis, který posledních třicet let svého života strávil v údolí Peklo u České Lípy.

Václav Havel k Českolipanům také nepřímo promlouval jako dramatik. V devadesátých letech předvedlo jeho Audienci v České Lípě Divadlo Na zábradlí. V posledních letech tu už opakovaně sehrálo hru Mlýny, kterou původně napsal Havel s Karlem Bryndou, také divadlo Sklep.

Charta tu našla druhý domov

Českolipsko - Zavál je sem na část života osud a oni tu našli druhý domov. Všechny spojovalo to, co vešlo do dějin jako Charta 77. Významných chartistů se na Českolipsku pohybovala hned celá řádka.

Ladislav Lis

Disident se srdcem kovboje. V údolí Peklo choval osly, kozy i ovce. Kolem statku měl hroby, kde pochoval své psy, které zabila StB, aby se mohla dostat do jeho stavení. Po podepsání Charty zažil těžké časy. „Půl roku jsem se musel třikrát denně hlásit v České Lípě u StB. Protože jsem nemohl řídit auto, docházel jsem těch několik kilometrů pěšky," vzpomínal dříve Lis. Neúnavný bojovník za svobodu a milovník zvířat má v Pekle od roku 2002 pamětní desku.

Jiří Dienstbier st.

Svůj druhý domov našel na Kozlech. Odtud často vyrážel na návštěvy za Lisem. Oba působili i jako mluvčí Charty. Dienstbierova rodina na Kozlech doteď žije. Jeho syn Jiří, kandidát na prezidenta, tu strávil velkou část dětství.

Svatopluk Karásek

V 70. letech působil jako kastelán na hradu Houska. Jezdili sem za ním i muzikanti z Plastic People Of The Universe. Právě nesouhlas s represemi proti Plastikům stál na počátku Charty. Plastici díky Karáskovi nahráli na Housce tajně své první album, které potom vyšlo v Kanadě.

Vlasta Chramostová

Chartu 77 podepsala Pavlu Kohoutovi, její muž kameraman Stanislav Milota zase Václavu Havlovi. Na chalupě v Prysku, kde je už předtím sledovala StB, pak čekali, jaké pozdvižení Charta v lednu 1977 vyvolá.

Alexandr Vondra

V přelomovém roce 1989 byl mluvčím Charty. Druhý domov našel v zapadlé osadě Hvězda mezi Holany a Blíževedly. Vystudovaný geograf se o Českolipsko zajímal dlouhodobě. Svoji diplomovou práci napsal o Polomených horách.