VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Prysk bych za nic nevyměnil, říká cestovatel Radek Timoftej

Česká Lípa /ROZHOVOR II. ČÁST/ - Spojil cestování se zájmem o přírodu. Ještě jako „deváťák" se stal členem Sněmu dětí ČR pro životní prostředí a měl možnost podívat se do světa na odborné přírodovědné expedice.

29.7.2012
SDÍLEJ:

Fotografie z cest rodáka z Prysku Radka Timofteje.Foto: Archiv R. T.

A spojení cestování se zájmem o přírodu ho motivuje dál. Pětadvacetiletý Preškavák, tedy obyvatel Prysku, Radek Timoftej, který na ústecké univerzitě dokončuje studium oboru Revitalizace krajiny, se nedávno vrátil z čtyřměsíčního pobytu v Thajsku, na který vyjel díky grantu ministerstva školství i vlastní nevídané iniciativě. Právě zážitky z Thajska tvořily první část rozhovoru s mladým cestovatelem z minulého týdne (ČTĚTE ZDE: Radili jsme Thajcům, jak zalesnit prales). S Radkem jsme si ale povídali i o dalších zážitcích z cest.

Vím, že jsi se na Sibiři a poté i v Mongolsku, ocitl na pokraji sil. O co šlo?

Obojí jsem si asi způsobil sám. Bylo to v místech, kde nebyla možnost nějaké záchrany nebo pomoci. Na Sibiři (tehdy mi bylo 16 let) jsme byli několik stovek kilometrů od posledního velkého města. Měli jsme jídlo přesně rozpočítané na osoby. Já s mojí hubenou postavou mám ale často potřebu jíst, protože hodně spaluji. V noci jsem dostal hlad a objevil jsem kus ruského chleba s tvrdou kůrkou, začal jsem ho jíst a až později jsem zjistil, že byl prorostlý plísní. Sice jsem se snažil všechno vyplivat, ale asi se mi to nepodařilo. V dalších dnech mi nebylo dobře a zrovna to byly právě dny, kdy jsme absolvovali největší zátěž, kolem dvaceti kilometrů denně.

Na Sibiři, v oblasti močálů a zarostlé krajiny, není dvacet kilometrů to samé jako v Ćechách. Snažil se mi pomoci muž z etnika Evenků, který nás doprovázel. Udělal mi čaj z kořene druhu rozchodnice, ale mě asi souhra okolností to, že jsem se skoro přiotrávil chlebem, fyzická zátěž, čaj, na který jsem nebyl zvyklý i velké kolísání denních teplot, dostal úplně na pokraj sil. Motala se mi hlava, ale bylo potřeba jít, protože jsme se pohybovali ve skupině.

A co se stalo v Mongolsku?

Tam za to trochu mohl hec. Z Čech jsme jeli do Mongolska autem UAZ, celých 22 000 km. Byli jsme na cestě už něco přes měsíc, když jsme dorazili na poušť Gobi. Objevila se tam tajuplná hora Ikh Bogd Uul a my měli velkou chuť na ni vylézt, jenže jsme podcenili zásoby vody a potravin a pak nám celé skupině při sestupu nebylo vůbec dobře. Podařilo se nám sejít do údolí, kde tekl potok, v údolí, kde byly kostry mrtvých kozorožců, a tam jsme padli k zemi a vleže jsme pili z potoka. To nás zachránilo. Nedovedu si představit, co bychom dělali, kdyby třeba dalších deset kilometrů nebyla voda. Obě situace pro mě znamenaly velké poučení pro další cestování. Při dalších cestách jsem se už vždycky soustředil na to, abych měl s sebou vždy dostatek jídla a pití, nebo abych se do něčeho nepouštěl unavený.

Bojíš se při cestování?

Po všech zkušenost a zážitcích jsem nyní více opatrný. Vliv na to mají nejen vlastní zkušenosti, ale i to, co prožijí další, se kterými se znáš nebo potkáváš. Víc se hlídám, dávám na sebe pozor, bezpečnost je při cestování určitě na prvním místě.

Jak na svých cestách vlastně nocuješ?

To je velmi rozdílné. Do Mongolska jsme jeli ve starém autě a nocovali jsme ve spacáku u něj. Tahle cesta byla zvláštní v tom, že během celého přejezdu přes Rusko býval večer velký problém s komáry. Řešili jsme to tak, že jsme se snažili vypít co nejvíc vodky, abychom vůbec usnuli. Na Sibiři jsme spali ve stanu a pod širákem nebo v týpí z kůry, v Turecku jsme se také snažili stanovat, ale ne všude to bylo možné. Na Madagaskaru jsme přespávali i na plážích nebo v bambusových chýších. V Maroku zase často u místních doma. Při poslední cestě v Thajsku jsme během studia bydleli v univerzitním kampusu na okraji pralesa, a když jsme cestovali, využívali jsme různé penziony a domácí ubytovny. Často je to levnější, než třeba místo v kempu, kterých v Thajsku oproti Evropě moc není.

FOTOGALERIE Z RADKOVÝCH CEST - KLIKNĚTE ZDE!

Když se vracíš z cest, nepřipadáš si tady potom divně?

Vždycky je něco, s čím chvíli bojuju. Teď po návratu z Thajska mám pořád tendenci jezdit na kole vlevo, protože tam se jezdí vlevo. Když jsem se chtěl tady dostat do Prahy, tak mi řekli, že jsem měl mít místenku, že už se nesmí v autobusech stát, a v Thajsku člověk přitom naskakuje do rozjetých aut. Prvních pár týdnů tady ten náš systém skoro nenávidím a na zprávy raději ani nekoukám, ale pak se všechno srovná do normálu. Musím se zapojit do školy, do brigád, do práce a jede se dál. Smete mě vlna společnosti.

Může člověk, který toho tolik nacestoval a tolik viděl, mít ještě chuť objevovat něco nového v místě, odkud pochází? V tvém případě tedy v Prysku?

Do Prysku se vracím vždycky rád, ať jsem pryč tři měsíce nebo půl roku. Několikrát při návratu se stalo, že mi rodiče chtěli přijet naproti s tím, že mě už potom odvezou autem domů. Ale já to odmítal, zatajil jsem rodičům, kdy se přesně vracím a snažil jsem se doslova dojít až domů. Takže jsem z Prahy jel do České Lípy, z Lípy do Kamenického Šenova nebo do Prysku a pak jsem s krosnou scházel domů a došel jsem i ty poslední metry až k našemu domu. Pro mě to vždycky hodně znamenalo. I když jsem byl na spoustě krásných míst, v Thajsku nebo na Madagaskaru, kde je spousty „vysněných" ostrovů a pláží s bílým pískem a chýší, tak stejně bych to nevyměnil za to být a fungovat tady.

Kdo je Radek Timoftej

• je mu 25 let a žije v Prysku

• absolvoval Střední odbornou školu v Lužické ulici v České Lípě

• nyní dokončuje magisterské studium na Fakultě životního prostředí Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a absolvoval 1. ročník bakalářského studia reklamní fotografie

• od svých patnácti let byl členem Dětského parlamentu pro životní prostředí České republiky

• procestoval řadu zemí a oblastí, mj.: Rusko Sibiř, Mongolsko poušť Gobi, Francie Provence, Skandinávie, Madagaskar, Thajsko, Bali

• cesty spojuje se studiem životního prostředí

• je předsedou Sdružení na záchranu kostela sv. Petra a Pavla v Prysku

Michael Polák

Autor: Redakce

29.7.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Kam o víkendu za fotbalem

Policisté a celníci při kontrolách.

Festival u Mácháče i letos doprovodí policejní manévry

AUTOMIX.CZ

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

Sportovně užitková vozidla vládnou světu a to nejen mezi novými auty, ale jejich obliba výrazně roste i mezi ojetinami. Pojďme se tedy podívat na to, jaké možnosti máte, když si chcete pořídit ojeté SUV s relativně omezeným rozpočtem. Probereme si SUV do 300 tisíc a koukneme na pět kusů, které za to stojí. A také na pět, jimž byste se měli vyhnout.

Češi milují skotské hry a irskou whisky, víc jí vypijí jen v USA

Sychrov – Kilty, dudy, skotští siláci a samozřejmě i skotská whisky či národní lahůdka zvaná haggis. A také skotská, irská či keltská hudba. Rekordy a autoveteráni. To všechno zažijí i letos účastníci tradičních skotských her na zámku Sychrov. Začínají už dnes neoficiálním programem na nádvoří zámku, který odstartuje ve 20 hodin výukou skotských tanců. 

Mají novou lávku, která se houpe

Stružnice – Místo staré lávky, kterou ve Stružnici zničila povodeň v roce 2013, stojí zbrusu nový most za 12 milionů korun.

Tipy pro vás: Kam vyrazit v pátek a o víkendu

Českolipsko - Slavnosti chystají v Zahrádkách i Novém Oldřichově. Na Bezděz dorazí šermíři.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení