On kvůli ní přijal zvyky její exotické domoviny. Ona pro něj zanechala vlastní rodinu desítky tisíc kilometrů za českými hranicemi, aby mu odevzdala své srdce i porodila dvojčata.

Příběh Daniela Matějky a jeho indonéské manželky Tri je okouzlující a co víc, splňuje všechny předpoklady lásky, která nezná hranic. „Trošku se mi stýská, první rok v Čechách jsem občas i plakala, ale mám dobrého muže," vypráví třicetiletá Tri lámanou češtinou. Sice nejistě, ale přitom s tajemným nábojem exotické krásky se usmívá. Se sympatickou dvojicí z Kamenického Šenova se setkávám v denních lázních Amandari v České Lípě, kde Tri druhým rokem pracuje jako masérka.

Země úsměvů a uspěchaní Češi

První zkušenosti s povoláním, které zároveň považuje za svůj koníček, přitom získala už před lety, kdy prošla intenzivním kurzem přímo v hlavním městě Indonésie Jakartě. Výuka v největších lázních, kam jezdí každoročně relaxovat i Miss Universe, překvapivě odstartovala nejen Triinu pracovní kariéru, ale i její cestu na Českolipsko. „Mohla jsem si vybrat, jestli odjedu pracovat do Kanady, Bulharska nebo České republiky. Původně to mělo být jen na dva roky, ale jednou jsem si pobyt prodloužila a potom už jsem potkala svého muže," vzpomíná Tri.

Ke shledání, které skončilo šťastně, došlo v pražském hotelu Savoy, kde oba dříve pracovali. Tri ve welnness centru a Daniel v restauraci. „Chodil za mnou ve volném čase, vyptával se na Indonésii. Bylo to rychlé," říká Tri.

Exotickou cizinku, jež byla zvyklá žít mezi usměvavými Indonésany, kteří nikam příliš nepospíchají, v Čechách prý nejvíce překvapila právě odlišná mentalita zdejších lidí. S určitým rozčarováním se ale musel vypořádat později i Daniel Matějka.

„Tam je všechno volnější. Indonésani mají ke všemu trochu laxnější přístup, než jsme zvyklí my v Evropě. Například jsem něco potřeboval opravit a po týdnu, kdy jsem měl za to, že už je dávno vše hotové, jsem zjistil, že řemeslníci ještě ani nedorazili," popisuje Matějka, který spolu s Tri v Indonésii strávil rok života.

Z jeho vět je přitom zřejmé, že nově nabytými zážitky a zkušenostmi žije dodnes.

400 svatebčanů

Jedním takovým je například indonéský svatební obřad, který s tím českým pojí jen a pouze ceremoniál na úřadě. Potom už je všechno jinak, od svatebních knížek přítomných svědků až po oficiální zápis váhy kusu zlata, které nahrazuje věno.

„Svatba je tam hodně rozdílná. Novomanželé například po obřadu sedí na velkém pódiu, kam za nimi přicházejí pozvaní a přináší dary. Nám se jich tam vystřídalo na čtyři stovky a to jsme měli docela prý na místní poměry malou svatbu. Za celý den jsme se také museli čtyřikrát převléknout. Jednak kvůli tradici a na druhou stranu kvůli horkému počasí," vysvětluje Matějka.

Jako pár se do Čech vrátili před čtyrmi lety a šťastně spolu žijí v Kamenickém Šenově. V místní mateřské škole se líbí i jejich roztomilým dvojčatům.