Starostka ocenila turisty, lékařku i divadelníka

František ZborníkDoktor Zborník patří mezi ikony amatérského divadla. Proslavil se v 80. letech jako vůdčí osobnost ochotnického souboru Šupina ve Vodňanech. Spolupracoval rovněž s profesionálními soubory, byl ředitelem Národního informačního a poradenského centra pro kulturu i šéfem odboru umění a knihoven na ministerstvu kultury. Vedle pedagogické činnosti se po celá léta zabývá divadlem a literaturou i prakticky. Je autorem rozhlasových scénářů, divadelních her i knížek pro děti. Příležitostně se však objevuje i v roli režiséra v amatérském i profesionálním divadle a milovníci forbíny vědí, že je také vynikajícím hercem. Uznávaný a vysoce ceněný umělec spojil svůj osud s Českou Lípou, kde žije a je předsedou DK Jirásek. V roce 2012 se zasloužil o jeho nový restart a se šarmem sobě vlastním vrátil do života také další velkou tradici, spojenou se zdejšími ochotníky, Českolipský divadelní podzim… Když se vloni Jiráskovci dozvěděli, že se jejich František ze dne na den ocitl v pozici vážně nemocného onkologického pacienta a jedinou šancí na uzdravení je protonová léčba na Bulovce, dlouho neváhali. Jejich krizový plán byl prostý, aby se mohl podrobit nákladné léčbě, kterou nehradí pojišťovna, založili transparentní konto. Zároveň soubor vyzval ostatní neprofesionální divadelní soubory po celé republice k pomoci a benefičním představením.
Netrvalo dlouho a amatérští i profesionální umělci, diváci a veřejnost shromáždili pro Františka přes půl milionu korun. No a nebyl by to pan Zborník, aby z osobního souboje s nemocí nevykřesal dobrý skutek i pro ostatní. Založil nadaci Hrajeme o život, kam putují peníze, které zbydou z Konta Franta. Nadace chce pomáhat jak nemocným divadelníkům tak komukoli potřebnému. Finance proto hodlá František Zborník s kolegy dále rozmnožovat například benefičními představeními.

Vojtěch HolubVystudoval na ústecké Pedagogické fakultě obor anglický jazyk geografie a v současné době vyučuje na Euroškole v České Lípě. A právě na této škole své studenty přivedl k ojedinělému projektu „Holocaust očima pamětníků." Unikátní projekt je zaměřen na fakta a svědectví o hrůzách holocaustu za druhé světové války. Studenti pracovali s rozsáhlým videoarchivem, který je umístěn v Centru vizuální historie 20. století Malach v Praze. Obsahuje natočené rozhovory s pamětníky této genocidy a studenti měli jedinečnou možnost nahlédnout do zcela konkrétních osudů jednotlivých lidí, jejich rodin a přátel, a pak si je zasadit do historického kontextu. Deset nezávislých studentských týmů si pod vedením magistra Holuba určilo specifické úkoly bádání, např. přiblížit útěky vězňů z koncentračních táborů, popsat fyzické tresty, týrání, plynové komory; zjistit, jak děti v ghettech vnímaly válku; zprostředkovat zážitky účastníků z pochodu smrti; přiblížit okamžiky osvobození.
Z nashromážděných dokumentů a faktů pak týmy vytvořily „minifilmy" plné překvapivých postřehů a emocemi nabitých vzpomínek a obrazů, které se zaujetím shlédli nejenom spolužáci, ale stovky dalších diváků. Jedna z projekcí se uskutečnila dokonce i v Jeruzalémě.

Ludvík EngelPochází z nedalekých Kuřívod, kde se narodil přesně před osmdesáti lety. S volejbalem začal ve svých 17 letech v Berouně. V roce 1963 se stal hráčem mimoňského družstva hrajícího okresní přebor. Když se o šest let později přestěhoval do České Lípy, změnil i klubové barvy a natrvalo zakotvil v Tělovýchovné jednotě Lokomotivy. Za tu jako volejbalista bojoval o každý míč až do roku 1999. Kdyby mu srdíčko neřeklo dost, určitě by se svými spoluhráči velice rád dál vyhrával. Vždyť s družstvem TJ Lokomotiva se stal sedmnáctkrát okresním přeborníkem a po všechny ty roky byl obětavým, poctivým, veselým a stmelujícím hráčem družstva. V krajských, okresních a i v mládežnických soutěžích působil také jako rozhodčí a obdivuhodné je, že v této roli ho můžete na hřišti dodnes vidět.
Po dlouhých 37 let, konkrétně od roku 1973 až do roku 2010, byl v tělovýchovné jednotě také předsedou volejbalového oddílu a členem Výboru TJ Lokomotiva. Po změnách, které přinesl rok 1989, se významně podílel na celkové stabilizaci oddílu, aby jeho sportovní činnost pokračovala jak v dospělé, tak i mládežnické složce, což se podařilo.
Jako předseda disciplinární komise v Krajském volejbalovém svazu v Ústí n. Labem a později v Liberci také řadu let bděl nad dodržováním pravidel a spravedlivými tresty pro ty, co je porušují. Za výrazný podíl na rozvoji volejbalu v celém našem regionu byl již několikrát oceněn a je držitelem medaile dr. Otakara Koutského.

Hana ČerbákováVystudovala medicínu na pražské Univerzitě Karlově v roce 1974. Atestaci I. stupně získala v roce 1979, atestaci II. stupně z radiodiagnostiky, na kterou se ve své medicínské praxi zaměřila, pak obhájila v roce 1983. Českolipští pacienti se s paní doktorkou začali potkávat v roce 1976, kdy jako začínající lékařka nastoupila na rentgen do staré českolipské nemocnice k primáři Prokůpkovi. Shodou okolností právě v roce 1976 bylo rozhodnuto, že v České Lípě vznikne nová nemocnice s poliklinikou. Možná to byla náhoda, možná osud, faktem však je, že jméno doktorky Čerbákové zůstane natrvalo spojeno především s touto nemocniční budovou otevřenou v roce 1981. Tady paní doktorka dodnes působí na radiodiagnostickém oddělení a v průběhu času tu zastávala několik odpovědných funkcí. V první řadě byla až donedávna po dlouhých 17 let primářkou radiodiagnostického oddělení. Nějaký čas však působila také v představenstvu NsP a byla rovněž náměstkyní pro léčebně preventivní péči.
V roli primářky se například s vervou sobě vlastní pustila v 90. letech také do odvážného projektu, jakým bylo vybudování mammocentra. Aby českolipským pacientům a hlavně pacientkám mohla ve zdejší nemocnici nabídnout moderní vyšetřovací metodu, napsala nespočet žebracích dopisů a na vybavení sháněla korunku ke korunce. Největší finanční podporu získala od našeho města, neboť se jí jako tehdejší českolipské zastupitelce podařilo přesvědčit své kolegy, zastupitele, aby odsouhlasili třímilionový příspěvek na nákup mamografu. Kdyby se jí to nepovedlo, mamocentrum by nejspíš nevzniklo, nebo by se jeho otevření protáhlo o několik let. Přes všechny své pracovní povinnosti a náročné úkoly spojené s vedením primariátu, zůstala laskavou paní doktorkou. A k tomuto přístupu k pacientům vedla i své podřízené.

Klub českých turistů Ocenění tomuto klubu náleží především díky několika význačným osobnostem, které se po léta u turistů angažovaly. Svým osobitým podílem tak přispěly k rozvoji organizované i individuální turistiky, jakou tato organizace po léta zajišťuje a podporuje. Jmenovitě to jsou Pravoslav Vebr, Čestmír Povolný, Anna Machová a Karel Jindra.
Vloni českolipský klub českých turistů oslavil 85. narozeniny. Jeho historické kořeny tak sahají do třicátých let minulého století. V České Lípě má dnes svoji pevnou základnu ve vile Adéla v Děčínské ulici a kromě pravidelných pěších výletů pořádá i cyklistické, lyžařské, či mototuristické vyjížďky. Lidé se zájmem o turistiku jsou zde vítáni jako členové i jako účastníci nabízených vycházek a výletů. Statisticky klub ročně připraví na dvě stě turistických dní a stejný počet má i jeho zdejší členská základna, která eviduje dvě stovky turistů. Při klubu jsou též organizováni mládežnické oddíly Dakoti a Chippewa.
Význačný podíl na tom, že organizovaná turistika je v našem regionu na mimořádně vysoké úrovni mají představitelé klubu Čestmír Povolný, předseda, Anna Machová místopředsedkyně a Karel Jindra zodpovídající za správu českolipské Adély i Vlčí Hory. Další základny, kterou turisté využívají a kde pořádají zejména pobytové akce pro děti a rodiče s dětmi.
Zcela ojedinělou aktivitou Klubu českých turistů je pak značení turistických tras. Značkaři z českolipského klubu pečují o více jak 700 kilometrů cest, aby turistům zajistili snadnou orientaci při putování po Libereckém kraji. Většina značek se musí pečlivě namalovat, zakreslit do mapy a každé tři roky obnovit. Uznávaným a pilným značkařem byl po léta pan Pravoslav Vebr, který byl do nedávné doby vedoucím značkařem našeho obvodu i celého Libereckého kraje. Kromě samotného značení školil nové zájemce, kontroloval cesty, zakresloval změny a navrhoval nové cesty.