Vše ale mohlo skončit velkým neštěstím, prase se u supermarketu procházelo kolem půl čtvrté, kdy se tu pohybuje velké množství lidí. U blízkých panelových domů si venku hrály děti. „Byl to šok, vůbec jsem si divočáka nevšiml, dokud jsem neležel na zemi,“ popisuje Tomáš Resl. Poblíž stojící muž bleskurychle zareagoval a telefonicky přivolal městské strážníky.

„Prase velké jako kráva zmateně pobíhalo mezi parkovištěm a benzínou. Byly jsme tady čtyři hlídky, ale chytit se nám ho nepodařilo, utekl nám,“ přibližuje jeden ze strážníků.

Podle zástupce ředitele Městské policie v České Lípě Antonína Doležala stokilový divočák utekl směrem na Písečnou nebo Dobranov. Při svém zběsilém úprku zvíře muselo překonat frekventovaný silniční tah z České Lípy na Nový Bor. „Bylo to všechno hrozně rychlé, divočák kličkoval mezi auty a řidiči jen troubili,“ popsal Adam Novák z České Lípy, svědek incidentu.

Poraněný měl štěstí

„O situaci jsme informovali příslušného místního hospodáře a zraněného muže odvezla rychlá záchranná služba na žádost ženy, která všemu přihlížela,“ doplňuje Antonín Doležal.

Tomáše Resla ošetřili na chirurgické ambulanci v českolipské nemocnici. „Muž měl pokousanou levou ruku. S ohledem na způsob poranění konzultoval ošetřující lékař další postup s infekčním oddělením nemocnice v Liberci. Podle jejich doporučení jsme nemuseli přijmout žádné zvýšené opatření a muž ani nemusel být hospitalizovaný,“ říká mluvčí NsP v České Lípě Petr Pokorný.

„Zřejmě se jednalo o prase, které bylo chované v zajetí, a tím ztratilo přirozenou plachost. Divočák nikdy sám od sebe člověka nenapadne. Výjimkou je bachyně, jež chrání svá selátka,“ vysvětluje Miloslav Tůma z ředitelství Vojenských lesů a statků v Mimoni.
Podle něj ztrácí lesní zvířata plachost i v případě, že jsou nakažená vzteklinou.

„Jejími nositeli jsou v devadesáti osmi procentech lišky, ale u těch se dlouhodobě provádí orální vakcinace. Výskyt vztekliny je proto skutečně velmi ojedinělý,“ doplňuje Miloslav Tůma.

Divočák byl asi vystresovaný

To, že zřejmě bylo divoké prase částečně domestikované, potvrzuje i mluvčí Českomoravské myslivecké jednoty Jiří Šilha. „Za den dokáže zdolat až čtyřicet kilometrů. Divoké prase je velmi plaché a vyhýbá se kontaktu s lidmi. I pro myslivce je lov černé zvěře velmi obtížný a vyžaduje velké zkušenosti,“ říká Jiří Šilha s tím, že se ale mohlo jednat o vystresovaného mladého jedince, který se cítil ohrožený, a proto zaútočil.

Divoké prase útočí vahou těla a zuby, kterým se říká zbraně, a ne nadarmo. Jsou to dlouhé špičáky s ostrou hranou a prase jimi může způsobit velmi vážné poranění.

„Při sčítání zvěře narazili myslivci na divočáka. Ten se rozeběhl proti jednomu z nich a ostrými zuby mu způsobil hlubokou tržnou ránu na lýtku,“ uvádí Jiří Šilha a dodává, že pokud se člověk setká ve volné přírodě s divočákem, měl by se snažit vylézt na nejbližší strom, nebo pokud to jde se co nejrychleji vzdálit.

Tomáš Resl: Seděl jsem na obrubníku a klepal se jako osika

„Stulil jsem se do klubíčka a jen si chránil hlavu rukama, do levé mě pak kousl,“ vzpomíná na nepříjemný střet se stokilovým divočákem dvaatřicetiletý Tomáš Resl z České Lípy.

Ten šel jako jindy nakoupit do supermarketu Albert na sídlišti Lada Č. Lípě. Jenže po cestě z obchodu ho v pondělí napadlo divoké prase.
Tomáš si matně vybavuje, že poblíž stojící lidé něco volali, ale na uších měl sluchátka s puštěnou hudbou. Navíc špatně vidí, a tak sice zaznamenal pobíhající zvíře, ale domníval se, že je to pes a nevěnoval mu pozornost.

„Scházel jsem ze schodů od parkoviště a přede mnou bylo jen deset metrů na zastávku autobusu. Najednou jsem ležel na zemi a na mě divočák,“ popisuje Tomáš.

Díky tomu, že u něj zapracoval pud sebezáchovy, může dnes mluvit o velkém štěstí, že jeho zranění nejsou mnohem vážnější.
„Byl to šok, prase odběhlo, já se posadil na obrubník, držel si poraněnou ruku a klepal se jako osika,“ doplňuje Tomáš.

Nepříjemné překvapení zažila i jeho manželka Petra: „Měla jsem už strach. Odešel ve tři nakoupit a domů přijel sanitkou. Když jsem ho uviděla, první myšlenka byla, že ho někdo napadl. Že to byl divočák, to by mě nenapadlo ani ve snu,“ vzpomíná.

„Do lesa chodím často a divoké prase jsem nikdy nepotkal. Že se to stane za bílého dne na sídlišti, to bych životě nečekal. Lidi mi pak říkali, že malý okamžik přede mnou tam procházela paní s kočárkem, tak to všechno mohlo dopadnout mnohem hůř,“ dodává Tomáš.