Vozíčkáři se utkali v orientačním závodě

Vozíčkáři závodili v krásné krajině kolem Kozlů v nové disciplíně: orientačním běhu. Na trati strávili více než dvě hodiny. Projet po lesních cestách jim pomáhali asistenti, kteří projevili hodně síly a vytrvalosti, neboť terén byl velice náročný díky písku.

Vozíčkáři nejedou na čas, mají pouze časový limit, během něhož musí trať absolvovat. Cestou plní úkoly, v nichž musí umět číst v mapě, porovnat mapu s terénem, musí znát orientační techniky, sledovat vrstevnice, odhad vzdálenosti. Víkendový závod měl statut mezinárodního mistrovství České republiky.

„V sobotu závodilo šedesát lidí, v neděli třicet. Z toho bylo devět vozíčkářů, protože závod je určený i lidem bez handicapu,“ uvedl organizátor Libor Forst z oddílu matematicko fyzikální fakulty Praha. „Počet vozíčkářů nás potěšil, protože speciální orientační běh je mladá disciplína. Navíc oni sami si nemohou postavit trať, tu jim musí připravit zdraví.“

Bohuslav Hůlka, který je mezi vozíčkáři nejzkušenějším závodníkem, si trať pochvaloval. „Tento závod snese světová měřítka. Kdyby přijeli ze Skandinávie, kde mají členité terény, tak by se jim tu líbilo a určitě by si dobře zazávodili,“ zhodnotil. Dodal, že postavit trať pro orientační běh vozíčkářů je mnohem složitější než pro běžný závod, organizátoři na tom strávili stovky hodin.

„Nejtěžší bylo projet písek a také udržet si po celou dobu koncentraci a soustředěně přes dvě hodiny řešit úkoly, bylo docela složité. Obtížnost závodu byla poměrně vysoká,“ doplnil Bohuslav Hůlka. Podobný názor řekla Deníku i další závodnice na vozíčku Jana Kosťová: „Dnes zrovna byl velmi náročný terén, byl tam písek, potřebovala jsem asistenta, sama bych to nezvládla. Vlastně všichni využili při závodu asistenty.“

Oba závodníci se této disciplíně věnují několik let a mají ambice a šance nominovat se na mistrovství světa, které se letos uskuteční ve Francii.
Závod u Kozlů se skládal ze dvou částí. První byla průjezd po trati v terénu s plněním úkolů (Temp-O), druhá se odehrávala na místě (Trail Orienteering).

„V tomto případě se měří čas, ale nikoliv na trati, ale čas rozhodování. Závodník má na jednom místě skupinu lampionů a musí rozpoznat, který z nich odpovídá popisu a poloze středu kolečka,“ popsal Libor Forst. U této druhé disciplíny je podmínkou, že závodník nesmí vstoupit do terénu, zůstává na cestě. Ve Skandinávii, kde má tato disciplína dlouholetou tradici se stovkami závodníků, se používá název pre-o, tedy přesná orientace.