Před pěti lety ji jako jednu z několika malých housat dovezli na Heřmanický rybník na Českolipsku. Malá samička husy divoké dostala krční límec a na něm číslo 024. A pak už s ostatními zůstala poprvé v životě napospas volné přírodě.

Byl to začátek pokusu, jak vrátit husy divoké na rybníky Českolipska. Dvěma ornitologům, kteří se o to pokoušeli, se kvůli tomu ostatní smáli, klepali si na čelo anebo tvrdili, že to nemůže vyjít.

Husa s límcem na krku

„Strhla se polemika. Dost hlasů bylo proti," vzpomíná Miroslav Honců, ornitolog a zoolog českolipského Vlastivědného muzea a galerie.

O takzvanou reintrodukci, tedy vypuštění v zajetí odchovaných jedinců do volné přírody, se pokusil společně s dalším ornitologem Michalem Podhrázským. První rok přivezli z chomutovského zooparku čtyři housata. „Chtěli jsme zkusit už větší housata. Tedy ne hned po narození, ale na druhou stranu zase ještě před tím, než jsou schopná létat," popisuje Honců.

„Díky tomu jsme se vyhnuli i problémům s takzvaným imprintingem, vtiskováním, kdy u čerstvě narozených mláďat může vzniknout emoční vazba na objekt, který vidí jako první. Třeba na člověka. A to jsme nechtěli."

V roce 2007 vysadili ornitologové čtyři housata, mezi nimi jednu samičku, která dostala číslo 024. O rok později přivezli dalších pět housat. „Jedno z nich ale uhynulo. Takže celková bilance našeho pokusu je, že jsme úspěšně reintrodukovali osm hus," shrnuje výsledky Miroslav Honců.

Letos v březnu se ze zimoviště vrátilo na Českolipsko, na Heřmanický a Dolanský rybník, dvacet hus. Jedna z nich se prý mezi nimi chová jako náčelnice, má hlavní slovo. Je to husa, která má límec a na něm číslo 024. Divoká husa, která byla na Českolipsku uměle vysazená v roce 2007. Důkaz toho, že vysazení hus bylo úspěšné.

Vrací se každý rok. Českolipsko je už pro ni i její potomstvo jasný letní domov. Ornitologové si už dříve všimli, že se po dosažení pohlavní dospělosti spárovala s houserem, který měl límec s číslem 026.

„Ještě v zimě jsme o obou dostali zprávu ze Švédska, kde si přečetli jejich čísla a dali nám vědět. Dost nás překvapilo, že odletěli přezimovat na sever," líčí Honců.

Vyměnila svého housera O26?

Mezi „pobytem" ve Švédsku a návratem na Českolipsko se ale něco stalo. Husa 024 se totiž na Heřmanický rybník vrátila s houserem, který očíslovaný límec nemá. Co se stalo s nuladvacetšestkou? „Buď mu límec upadl a je to on, anebo si husa 024 našla nového housera," nabízejí ornitologové možnosti.

Ochranáři si s husami užili spoustu zábavných historek. „Ze začátku například vůbec nejevily známky plachosti," vypráví Honců. Podle něj se klidně procházely po hrázi jako by jim patřil celý svět.

„Přitom jsou součástí potravního rejstříku orla mořského, který se tu u nás také vyskytuje. Tak jsem je ze začátku naháněl nebo jsem házel kameny, aby se začaly trochu bát," popisuje Honců.

Dobrý den z ministerstva

A vtipná je také historka o tom, jak si českolipské husy udělaly dobrý den z ministerstva. Stalo se to na počátku celého pokusu.

Honců s Podhrázským totiž původně chtěli vysadit husy také na Novozámeckém rybníce u Zahrádek. Protože je to ale národní přírodní rezervace, museli požádat o souhlas ministerstvo životního prostředí. „A to naši žádost zamítlo s tím, že národní rezervace není vhodná pro takové pokusy," vzpomíná Honců.

A proto se první vysazení divokých hus odehrálo pouze na Heřmanickém rybníce. Tam ochranářům stačil souhlas Správy CHKO a ta ho vydala. Když se o rok později vracely husy ze zimoviště zpět na Českolipsko, část z nich ovšem Heřmanický rybník ignorovala a namísto toho se usadila na Novozámeckém rybníce.

Co na tom, že zrovna tenhle rybník jim ministerstvo zakázalo. Husy prostě měly ministerské úředníky a jejich děsně chytré nařízení „na háku". „Bude zajímavé sledovat, jestli se na Novozámecký rybník opět vrátí, až se nyní začne znovu napouštět," dodává ornitolog Honců.

Michael Polák