Zátyní: Sídliště pod skalním převisem

Podle odborníků lze soudit, že Dubá jako sídliště, tedy ne to panelákové, existuje od první poloviny 11. století. Teprve o dvě století později jsou doložitelné první záznamy o pánech z Dubé, kteří sídlili na stejnojmenném hradu.

Strojem času do mezolitu

Toulky minulostí v tomto místě by byly bezesporu zajímavé, ale zatoulat se do zmiňovaného Zátyní je možná o to zajímavější, že se dnes pustíme daleko hlouběji do historie. S trochou nadsázky se dá říct, že si uděláme malý výlet do pravěku.

Vrátíme se naším pomyslným strojem času do mezolitu, tedy o deset tisíc let nazpět, do doby, kdy se v českém dolíčku proháněli medvědi a lesem se šoural los, na kterého se v roští chystal osamocený lovec střední doby kamenné.

Čím je oblast tak zajímavá, že jsme ji zařadili do seriálu o záhadách Českolipska? Skoro před šedesáti lety zde pod skalním převisem objevili vědci materiál, který dokládá lov, rybolov a činnost tehdejších sběračů. Našli tu zlomky skořápek lískových ořechů, rybí obratel, úlomek želvího krunýře, nebo i kosti lesní zvěře. Články o nálezech publikovali v tehdejších odborných časopisech František Prošek a Vojen Ložek. Tím to ale nekončí.

Když rybáře vystřídal pastevec

Vojen Ložek se k Zátyní ještě vrátil. Před čtrnácti lety spolu s Jiřím Svobodou v blízkém okolí vykopali další tři převisy s podobnými nálezy. A tajemno je na světě, aniž by to na první pohled bylo patrné. Možná se nenabízí záhada únosů mezolitických obyvatel do UFO, ani časoprostorové smyčky, kdy byste takového lovce losů s oštěpem potkali. Záhada je doslova vědecká.

Místo nálezu je plné pískovců, písku a je relativně suché. Přesto převisy poskytly prostřednictvím nálezů velké množství měkkýšů a obratlovců, u nichž není známo, jak v tomto prostředí mohli kdysi žít. Pokud se na to podíváme optikou archeologa, pak je jedna doba střední doba kamenná, doba lovců a rybářů a druhá je protknuta kulturou lužickou, tedy plnou pastevců a rolníků. Ta první spadá do doby poledové a druhá na její konec.

Pozoruhodné je, že podle nalezených ulit plžů tu v dávných časech muselo být dost vlhko a podstatně bujnější vegetace než nyní. Jsou tam i skalní druhy, u kterých si dnes nelze představit, že by žily na pískovci.

Katastrofy doby kamenné

Další podivuhodnost je, že na časové ose směrem k současnosti musel nastat v této oblasti klimatický zvrat. Kdysi bohatá krajina se totiž změnila na celkem chudou pískovcovou oblast, kde najdete borovice a sem tam nějakou borůvku. Něco se zkrátka stalo.

Vypadá to, že po lužické okupaci došlo ke zvýšené erozi a denudaci, což je soubor pochodů, které vedou ke snižování zemského povrchu a zmenšování tak nadmořské výšky a výškových rozdílů v terénu. Je složen z odnášení rozrušených hornin jako důsledek působení větru, mrazu, vody a dalších erozních vlivů. Z toho by šlo soudit, že při degradaci krajiny sehrál roli lidský zásah.

Z toho plyne možné vyřešení záhady, které mnohé překvapí. Zkrátka i v pravěku docházelo ke změnám v úživnosti krajiny. Sice se to nedá srovnat s ekologickými problémy dneška, za kterými je především rozvoj průmyslu, ale byl to bezesporu zásah člověka, po němž následovala změna krajiny k horšímu.

Vysvětlit se to dá například přelidněním, nebo rovněž tlakem vnějšího prostředí. Možná to bude obojí. Archeologickobiologická záhada má a nemá rozřešení. Možná další průzkumy nebo bádání vysvětlí tento ekologický otazník z doby kamenné.

Příště: Noviny – Pekelný jícen děsí i láká po staletí

Tomáš Mařas