Závěrečný duel Prezidentského souboje Deníku mezi Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou (Andrej Babiš se omluvil) ukázal mnohé. Třeba jejich upřímné přesvědčení, že dokážou být hlavou státu pro všechny občany České republiky, nebo aspoň pro naprostou většinu, jak podotkl Pavel. Nejednoho posluchače živé debaty možná zaskočilo, když Nerudová prozradila, že se jí na petiční archy podepisovali i voliči SPD.

Udělali to podle ní proto, že je vyslechla a jejich názory ihned neodsoudila s tím, že jsou chybné a oni hloupí. Je-li to tak, přejme si, aby podobnou komunikační strategii používala příští hlava státu ve všech komplikovaných otázkách. Odsudek a pohrdání nic neřeší. Věci se musejí vysvětlovat, protože jinak lidé, kteří nepatří mezi majetkově a profesně zabezpečené, mohou snadno podlehnout povrchnímu hodnocení věcí. K radikalismu lze sklouznout, zvláště v těžkých dobách, velmi snadno.

Kateřina Perknerová
Rozsudek Babiše posílí

V této věci se dva z favoritů volby tedy shodují. Horší to je u záležitosti, která netrápí českou veřejnost nijak palčivě, ačkoliv je všudypřítomná. A nedotýká se jen jednotlivců, ale celé společnosti. Jde o rovné příležitosti žen a mužů, jejich šance na trhu práce, péči o rodinu i zastoupení ve veřejných funkcích. Petr Pavel nejednu sebevědomou a úspěšnou ženu nadzvedl, když řekl, že ženských témat by se měli chopit muži, aby to mělo větší váhu.

Jenže žádné ženské otázky neexistují. Jde o zájem celé země. Aby všichni dostávali stejný plat na shodných pozicích, aby strany dávaly šanci političkám, aby se o děti rovnocenně starali oba rodiče, aby v čele univerzit stálo víc rektorek, aby se o prezidentský úřad ucházela ne jedna, ale polovina kandidátského pelotonu. To není militantní feminismus, ale běžná věc v zemích, které obdivujeme a kde mají úspěšné premiérky jako například v Dánsku nebo Finsku. Snad k takovému vnímání reality dospěje každý budoucí prezident ČR.