Na první pohled je to předvolební slogan politického traktoristy Mariana Jurečky. Na ten druhý to odkrývá tragikomedii českého účtování s lety komunistické diktatury.

Je to přece jasné jako facka! Proč by měli mít ti, kdo nejhorlivěji sloužili režimu, a měli tedy vyšší plat, teď bohatší penze? A hned facka druhá: Proč se o tom bavíme více než třicet let po pádu Jakešovy loutkové vlády?

Aniž bychom opouštěli jádro otázky, připomeňme historii. Ony ty absurdity začaly už před třiceti lety. Václav Havel je jednohlasně zvolen prezidentem právě oněmi poslanci-sluhy, kterým má být nyní snížena penze. Komunismus je slavnostně prohlášen zločinným a premiérem země se stává Marián Čalfa, jeden z jeho nejvyšších funkcionářů. Komunistická strana není zakázána, ale těší se dodnes významné podpoře, i nynější vláda jí děkuje za existenci.

Devadesátá léta jsou honem na agenty StB. Je ničena pověst, častoi existence lidí, kteří se nechali zlomit (nebo nenechali, jen byli špatně zapsáni). Důstojníci politické policie zatím zakládají prosperující firmy. A když už je za podvody dostihne zákon, utečou před ním do přepychu Belize.

Ta doba se nám připomíná i jinak, jaksi mile. Veřejnoprávní televize donekonečna opakuje komedie či seriály natočené za totality. Ne proto, že by byla zpátečnická, ale proto, že jsou oblíbenyu diváků. A zhusta lepší než současné. Měli by mít i ti zasloužilí či národní umělci, kteří v nich hrália točili je, nižší důchod?

Udělat výčet vykonavatelů totality by bylo krajně obtížné. Měl by tedy mezi nimi být teoreticky například tvůrce majora Zemana, ač jinak významný umělec? Anebo poslanci Jurečkovy mateřské strany lidové? Byli oběťmi doby, nebo spíš nejservilnějšími a nejvychytralejšími přisluhovači?

A představme si jen tu vádu ve sněmovně při sestavování takového seznamu! Nebo si ji raději nepředstavujme, pokud chceme strávit sobotní oběd.

Kdyby ale existoval nějaký dokonalý soudce, který by dokázal list zvýhodněných papalášů sestavit, bylo by správné jim zkrátit penze. Proč by měli žít v relativním dostatku, když ti, kdo jimi byli trápeni, na stáří živoří?

Mělo se to stát už dávno, přece však není pozdě. Jedinou formou je dobrovolnost. Kdo se cítí vinen, měl by posílat peníze chudým. Zařídit se to dá. A mělo by to sloužit jako plnomocný odpustek.