I mně se to zdálo jako další ze šílených nápadů šílených bruselských úředníků, kteří už nevědí, co s penězi. Osm set „obyčejných Evropanů“, kteří budou během čtyřech pozdně letních zasedání ve štrasburském sídle sněmovat o tom, kam by podle nich měla Evropa směřovat. Výsledek toho, na čem se dohodnou, pak bude doporučením pro Evropskou komisi a unijní politiky, kam by měla EU dál směřovat.

Když jsem to slyšel, tak jsem nad tím zakroutil pochybovačně hlavou. Přesně jsem si dokázal představit „týpky“, co je tak jako „obyčejné Evropany“ vyberou. Takové ty mladé namachrované „japíky“ v oblecích a kostýmcích, co studují třetí vysokou školu už v páté zemi EU a mluví šesti jazyky.

Martin Komárek.
Ďábel, který začal po volbách konat dobro

S touto velmi jasnou negativní představou jsem vyrazil tento víkend do Štrasburku, abych se na vlastní oči přesvědčil, jak nás ten Brusel zase natáhl. A sociologické agentury jak zase vybraly předem upravený vzorek.

Jenže pak jsem ve Štrasburku potkal paní Hanu Hamtákovou, šedesátnici z vesnice u středočeských Lán. I ona byla na základě sociologického vzorku obyvatelstva vybrána jako „typická Česka“ a přizvána k tomu, aby se vyjádřila v rámci panelu migrace a zahraniční politika EU k budoucnosti Evropy.

A takových paní Hamtákových tam bylo mnoho, z celé Evropy. Samozřejmě i nějaký ten „japík“ se našel, ale většina byli úplně normální lidé. Nejen paní Hamtáková, ale i mnozí další byli překvapeni, že se právě jich Unie na něco ptá a měli pocit, že jim je nasloucháno.

Kateřina Perknerová
Společnost na rozcestí

Beru proto Konferenci o budoucnosti Evropy podmínečně na milost a jsem zvědav, k čemu na svém konci příští rok nakonec dojde. Protože už věřím, že to možná opravdu bude „hlas evropského lidu“.

A zároveň si říkám, že by nebylo špatné něco podobného udělat v Česku. Nebo snad máte pocit, že se vás za posledních třicet let někdo zeptal, jaké vy chcete Česko?