Málokdy jsem se tolik spletla jako v případě návrhu na vypuštění povinnosti učit se na základní škole druhý cizí jazyk. Měla jsem za to, že tento rozumný krok podpoří nejen rodiče, ale také jazykáři.

Nestalo se. Záměr ministra školství Petra Gazdíka (STAN) podrobili zdrcující kritice především šéfové asociací učitelů němčiny, francouzštiny či španělštiny. Argumentují například tím, že před zavedením tohoto nařízení v roce 2013 se další řeč učilo 110 tisíc dětí, zatímco poté 330 tisíc. A co jako?

Kateřina Perknerová
Sociální svědomí vlády

Nikdo přece nemůže tvrdit, že každý absolvent dvouletého kurzu francouzštiny si mohl vychutnat projev znovuzvoleného prezidenta Emmanuela Macrona na Martových polích. Moravskoslezský hejtman a poslanec ANO Ivo Vondrák má po ruce jiné zdůvodnění pro výuku dvou cizích jazyků. Podle něj stačí byť letmý kontakt, aby se školák seznámil se strukturou jazyka a především s reáliemi dané země. Navíc pár frází se hodí každému i během dovolené.

Na tom něco je. Díky francouzštině, ruštině a angličtině na základní a později latině na střední škole jsem ochutnala nejen základy těchto jazyků, ale hlavně se hodně dověděla o historii a současnosti zemí, kde se jimi mluví.

Luboš Palata
Dobré zprávy pro Evropu: Macron zůstává. Janša odchází. Orbán je kůl v plotě

Ovšem ani to není důvod k legislativně zakotvené výuce druhého jazyka. Gazdík správně trvá na povinnosti škol ho nabízet, ale pořádně by se děti měly naučit hlavně anglicky, neboť to je lingua franca současnosti. Vše ostatní je přidaná hodnota. Důležitá a cenná, avšak ne tak, aby se do ní nutili žáci, kteří mají problém i s češtinou.