Vlna přišla nečekaně a domem se provalila během patnácti minut. S sebou nesla tuny kaolinu, který zůstal v místnostech a na zahradě. Ten se dostal na českou stranu z nedaleké elektrárny v Polsku. Přeplněné nádrže nevydržely nápor vody. Pro rodinu začal závod s časem. Když kaolin uschne, je tvrdý jako beton.
„My už jsme to zažili mnohokrát. Jenomže tohle nebyla normální povodeň. Tohle byla přílivová vlna,“ začal vyprávět Jiří Hrnčíř. Vždycky stoupala voda postupně, ale nyní se provalila naráz. Ze zkušenosti pan Jiří ví, že první co musí udělat, je otevřít vrátka a bránu. „Kdybych to neudělal, tak by vedle domu působily jako hráz. Takhle se sice voda prožene pozemkem i domem, ale nedosáhne takové výšky,“ pokračoval Jiří Hrnčíř. Rozlije se na vedlejší louky a pole.
První potopu zažil ještě za komunistů, hned jak se nastěhoval do Višňové, kde koupil dům. Zrekonstruoval ho, stěny obložil dřevem, udělal nové prkenné podlahy. „Když jsme to se ženou měli hotové, přišla povodeň,“ vzpomíná na první velkou vodu. Po půl roce to začalo v domě páchnout, dřevo se zkroutilo. Všechny práce začaly znovu.
Po páteční povodni si docela rád vzpomene na totalitu. „Pokud se týká vody a toho bahna, tak jedině v dobrém. Komunisté věděli, že se ty hromady v Polsku, které sloužily jako hráze u elektrárny, pohybují,“ vrátil se o deset let zpátky Jiří. Často proto létal u hranic vrtulník, který je kontroloval. „Dokud jsme byli s Polskem bratři, tak se nic nestalo. Teď nám sem poslali to zatracené bláto,“ dodal Jiří.
Do sobotní půlnoci zachraňoval se svojí ženou nábytek, ledničky, mrazáky. V úklidu pokračoval druhý den ráno. Nejhorší bude dostat pryč kaolin než ztvrdne. Nebylo na něm vidět, že by byl naštvaný nebo zhroucený.
„Už jsme si na to zvykli. Voda tady je skoro každý rok. A děti jsou již velké. A navíc, co jiného můžeme dělat, než se na sebe usmát a jeden druhému pomoci,“ řekli svorně manželé. Prý počkají, jak dopadne nové dřevěné obložení a pustí se zase do oprav. Pokolikáté? To nedokáží spočítat. „Snad posedmé?“ zapátral v paměti Jiří Hrnčíř. A podle něj brzy přijde i poosmé. Tady voda přichází vždycky dvakrát po sobě.