Především pro pracovníky v gastronomii a malé podnikatele jsou omezení kvůli koronaviru noční můrou. Kateřina Měkynová, servírka pracující v Experimentálním prostoru NoD v Praze, se ale touto dobou začala opět věnovat umělecké činnosti. A to se jí vyplatilo.

Kateřina se narodila v Turnově, vystudovala design textilního a oděvního návrhářství. Několik let vedla v rodném městě butik s dámskou společenskou módou, manuální činnost jí ale chyběla. „Nakonec jsem se rozhodla v roce 2019 butik zavřít a vrátit se k umělecké činnosti, která se vždy lépe rozjíždí ve větším městě,“ uvedla mladá žena s tím, že se rozhodla jít svým snům naproti do hlavního města.

Nanynky.
Liberecký kraj propaguje místní tvůrce, chce jim pomoci

V Praze začala pracovat u jedné z módních návrhářek. Práce ji ale nenaplňovala, moc prostoru na vlastní tvorbu tu totiž neměla. A tak ji potěšil tip od známé na Experimentální prostor NoD, kde právě hledali nové posily. „Nikdy jsem netočila pivo, ani na brigádě… byla to moje premiéra. Měla jsem 15 dní v měsíci volno a 15 dní pracovala a seznámila jsem se s různými umělci. NoD totiž není jenom kavárna a bar, ale i divadlo a galerie. A ti lidé tam jsou báječní a jsem jim strašně vděčná, jak mi vyšli se vším vstříc a brali mě i přesto, že moje roznášení pití nebylo a není úplně profesionální,“ přiznala Měkynová.

Ve volném čase navštěvovala designové trhy, kde prodávala své vlastní výrobky, a dostala se také k tetování. Protože se věnuje abstraktní malbě na plátna a oblečení, lákalo ji začít přenášet umění také na kůži. „Když jsem objevila inzerát, že v NeedleTattoo nabírají nové tatéry, drze jsem odpověděla a vyložila karty na stůl i s mojí nezkušeností v daném oboru. Jelikož to je neskutečně schopný a chytrý tým lidí, kteří rádi experimentují, rozhodli se, že si mě vycvičí, a letos jsem obdržela tatérskou licenci,“ popsala svou další cestu za svými sny mladá umělkyně.

Věra Ozogánová.
Zrušit adventní akce na hradě bylo těžké, říká kastelánka hradu Grabštejn

Pak ale přišla první vlna koronaviru a s ní spojený lockdown, kdy se Kateřina rozhodla trávit čas u rodičů v Turnově, kde má také šicí dílnu. Napadlo ji pomoci s šitím roušek, a tak neváhala a sdílela příspěvek s nabídkou na svém profilu na Facebooku. „Vůbec mě nenapadlo, co to spustí… Lidé si začali psát o designové roušky s mým logem. Nakonec jsem našila přes 700 roušek a své logo tak pustila do celé České republiky. S tím se spustila i poptávka po mé další umělecké činnosti,“ podělila se Měkynová o svůj úspěch.

O práci i v době uzavření podniku tak neměla nouzi. Denně šila svá díla do brzkých ranních hodin. Po lockdownu byla podle svých slov naprosto vyčerpaná, ale šťastná. Když se mohly restaurace a podobné podniky opět otevřít, vrátila se zpět do Prahy k práci servírky v NoDu a také k tetování. Pak ale přišla další vlna. „Začala jsem v dílně u našich opět šít. Dala jsem jednu fotku na Instagram a strhla se poptávka jako blázen. Lidé už nechtěli jenom roušky, ale i oblečení. Denně mám spoustu nových zakázek a nezastavím se. Jsem neskutečně šťastná, jelikož mě tato činnost neuvěřitelně baví,“ doplnila Měkynová.

Bez píle to nejde

Kateřina v současnosti stále pracuje jako servírka, ve volných dnech ale odbavuje své zakázky. Rok plný omezení, kdy roušky s vlastním logem sloužily jako reklama pro její další činnost, jí tak paradoxně dal velmi mnoho. „Lituji všechny majitele butiků a gastropodniků, jelikož si nedovedu představit, co bych dělala, kdybych v roce 2019 nezavřela. Měla jsem kliku jako blázen, ale také vím, že bez vlastní píle, sebedisciplíny a lásky k řemeslu bych nikdy neudělala tak velké kroky za této komplikované doby,“ dodala.

Všem, kteří mají nějaký sen, Kateřina Měkynová doporučila, aby se ani v těžké době nenechali odradit. Začátky jsou těžké, ale podle jejích slov stojí za to vydržet.