Ilustrační foto.Zdroj: Deník„První hodina začínala v osm hodin, což bylo fajn, protože děti alespoň neodvykly rannímu vstávání. Hodiny byly kratší a nechyběly přestávky. Protože děti stíhaly práci v hodinách, domácích úkolů bylo málo. Některé podklady jsme dostávali dodatečně mailem nebo třeba přes WhatsApp. Většinou stačilo vypracované učivo ofotit a poslat paní učitelce. Syn byl spokojený a bavilo ho to,“ říká Zuzka Martínková, která má doma kromě prvňáčka ještě desetiletou dceru Kláru.

Oba chodí do školy v Dubé na Českolipsku. „Ve čtvrté třídě to probíhalo obdobně, jen s tím rozdílem, že děti už jsou soběstačnější a lépe si poradily nejen s učivem, ale i s ovládáním aplikace Teams, přes kterou výuka probíhala. Za nás mohu říci, že ZŠ Dubá tohle období zvládla dobře. Sice se on-line neučily všechny děti, protože asi ne každý je na to vybavený, ale my jsme na problémy nenarazili. Škole a učitelkám za to patří můj dík,“ dodává Zuzka, která mohla pracovat z domova, což jí dohled nad výukou dětí notně usnadnilo.

Do školy se děti těšily

Více vrásek na čele přidělala distanční výuka Anně Kalousové z České Lípy. Obě její děti navštěvují první stupeň základní školy. Kromě toho, že se s manželem doma museli po týdnu střídat na home office, se jako problém ukázala technika. „Máme jen jeden počítač, takže se děti k výuce připojovaly většinou přes telefon. Ukázalo se, že jak s ním mohou běhat po bytě, tak to také dělají. A nejen ty naše. Když jsem ze začátku viděla, jak neustále natáčejí své mazlíčky, ukazují ostatním pokojíčky a tak, říkala jsem si, jestli to vůbec k něčemu je. A učitelům se hluboce klaním, jak si s tím poradili,“ líčí Anna s úsměvem.

Přiznává ale, že po pár dnech si děti na výuku z domova celkem zvykly a nebylo nutné na ně neustále dohlížet. Přesto je matka druháka a páťačky ráda, že se děti do školy vrátily. „Školu jim doma prostě nenahradíme a nejde jen o učivo. I na mých dětech bylo vidět, že se do školy těší.“