Ilustrační foto.Zdroj: DeníkV současné době je na jabloneckém anesteziologicko - resuscitačním oddělení (ARO) relativní klid. Jednu třetinu kapacit, které oddělení zabralo pro těžce nemocné covid-19, vrátili operačním oddělením. „Máme teď dvě lůžka volná, situace se ale zklidnila. Už nemáme takový strach, že nebudeme mít místa pro pacienty,“ popsal primář ARO Martin Bartoň.

Nejhorší situaci během koronavirové krize zažíval personál zdejšího ARO na začátku listopadu. Oddělení se rozprostřelo po celém novém pavilonu intenzivní péče, ze šesti lůžek jich bylo náhle osmnáct. „A sedmnáct obsazených. Hrozilo, že nebudeme mít kam pacienty uložit, aby dostali adekvátní péči,“ přiblížil primář. Oddělení se blížilo vrcholu kapacity.

Virus navíc zaútočil i na personál. Onemocnělo dvanáct zdravotních sester. A jako zázrakem jen jediná lékařka. „Trnul jsem, aby se to mezi kolegy nerozjelo, to by byla katastrofa, lékaři nebyli nikde navíc. Nevěděl jsem, jak bychom to dělali. Prostě neexistoval žádný záložní plán. Byli jsme pod silným psychickým tlakem,“ popsal Bartoň.

Lékaři i další personál najel na systém směn, což je pro ně úplně nový styl práce. Za normálních okolností přicházeli lékaři do práce každý den v týdnu od sedmi do půl čtvrté, přes noc zůstával jen službu konající lékař. Teď jsou lékaři rozděleni do skupin a tráví v nemocnici čtyřiadvacet hodin v kuse. „Péče o nakažené koronavirem je dalece složitější, před prací si musíme obléci ochranné oděvy, takzvané overaly, respirátor, štít, brýle, rukavice, gumové boty. Je to velká změna,“ popsal Martin Bartoň.

Za největší komplikaci onemocnění covid-19 považuje zápaly plic. „Ty nálezy na snímcích byly a jsou naprosto hrozné. Pacienti se nemohou nadechnout, dusí se, což je pro ně velice nepříjemné, protože dušení je jeden z nejhorších pocitů, jaký může člověk zažít, přivádí ho do stavu velké úzkosti.“

Primář oddělení ARO Nemocnice Jablonec Martin Bartoň.Zdroj: Deník / Jan Sedlák

Největší počet pacientů se závažným průběhem nemoci se rekrutuje z řad osmdesátníků a starších. „Ale tvrdě napadá i sedmdesátníky, kteří by mohli v klidu žít dalších deset patnáct let. Když provedeme intubaci, tedy zavedeme do dýchacích cest trubičku a uvedeme pacienta do řízeného spánku, jeho situace se stává velice špatnou. Když je člověk s koronavirem intubován, jde o stav trvající týdny. Ti lidé se pak hodně zhoršují celkově, chudnou jim svaly, i když provádíme rehabilitační cvičení. Návrat do normálního života je pak složitý,“ vysvětlil primář.

Na ARO měli však i pacientku ročníku 1971, která trpí, jako velká část populace, pouhým astmatem. Po několika dnech ji museli z Jablonce převézt do Prahy na ECMO (extrakorporální membránová oxygenace, známá také jako mimotělní podpora života). „Byla opravdu v těžkém stavu. Kdyby nebyla k dispozici technologie ECMO, ta pacientka by i přes veškerou naši péči nejspíš koronavirus nepřežila. Proto říkám, že se koronavirus netýká jen starých a těžce nemocných,“ popsal Bartoň.

Planeta ve válce

Koronavirus mezi námi podle primáře jabloneckého ARO zůstane, ale zdaleka ne v takovém množství. „Jen mám trochu strach, aby nepoznamenal naše životy nastálo,“ pokrčil rameny.

Jak říká, jsme v situaci, kterou jsme nezažili, vlastně je teď celá naše planeta ve válce. Proto jsou nutná opatření, na která spousta lidí nadává a obchází je. „Ti popírači vůbec nevědí, o čem mluví. Když vidíte, jakou mají pacienti úzkost z toho, že se dusí, je to děsivé. Bohužel spousta lidí si myslí, že koronavirus je mediální bublina, ale kdyby se mohli a chtěli jít podívat do nemocnic na oddělení ARO, určitě by mluvili jinak,“ podotkl.

Naději vkládá do očkování. „Ale není dostatek dat k tomu, abychom věděli, jak dlouho bude působit. Rok, půl roku nebo méně? Vždyť koronavirus tady máme tři čtvrtě roku. Ale k vakcíně se upínám, sám se očkovat nechám,“ svěřil se primář.

Opět rostoucí čísla pozitivních sleduje každý den a obává se příštích týdnů. „Je to velké vypětí, psychika trpí, když vidíte, jak ti lidé chřadnou a odchází. To nechce trvaleji zažívat nikdo,“ uzavřel.