Když na konci října zavolal domov seniorů na Kamenické ulici o pomoc, protože se mu kvůli covidu nedostávalo zaměstnanců, byl Petr Tobiáš mezi prvními dobrovolníky, kteří nabídli pomocnou ruku. A to přesto, že má náročnou práci v děčínské nemocnici, kde pracuje na anesteziologicko-resuscitačním oddělení jako sanitář. „Šest hodin spánku musí denně stačit, to je můj týdenní průměr. Ale samozřejmě umím spát i deset hodin denně a někdy si to dopřeju,“ říká se smíchem Petr Tobiáš.

Co nám covid dal a vzal.Zdroj: DeníkBěhem dvou týdnů totiž odpracoval v domově seniorů 76 hodin. Denně si tak v průměru dal dvě osmihodinové směny. Někdy se mu stalo i to, že šel po noční službě na ARO rovnou na denní službu do domova. Do takové zátěže by se ale už nyní podle svých slov nepustil, protože ji není možné vydržet dlouhodobě.

Teď se snaží práci rozložit tak, aby dva týdny pomáhal i jako dobrovolník a dva týdny se věnoval jen zaměstnání. Kromě toho totiž ještě pracuje na dohodu u dopravních sanitek, zapojuje se do práce dobrovolných hasičů v Křešicích a je členem pražského Červeného kříže.

Řada lidí vnímá práci ve zdravotnictví jako velmi psychicky i fyzicky náročnou. U Petra Tobiáše to ale tak není. „Pro mne je ubíjející rutina, sezení v kanceláři. Naopak v této práci ráno nevím, co budu dělat odpoledne, a to mě baví a naplňuje,“ vysvětluje multifunkční zdravotník.

Podle jeho názoru neohrožuje starší lidi covid, jen co se týká fyzické stránky. Velký dopad má také na jejich psychiku, protože v domovech pro seniory se museli dlouhé měsíce obejít bez návštěv svých blízkých. „Často se u nich projeví nechutenství, apatie, nechuť k životu,“ líčí zdravotník.

Pro Tobiáše je práce ve zdravotnictví nejen zaměstnáním, ale i koníčkem, který jej baví a naplňuje. „Člověk z toho má dobrý pocit. Když jsem kdysi dělal u policie, tak jsem během povodní jen stál, koukal a hlídal. A to je pro mě málo, i když vím, že i taková práce je potřeba,“ podotýká Tobiáš.

Kromě dobrého pocitu pro něj měla dobrovolnická služba v domově seniorů nebo v odlehčovací službě Valerie ještě jeden přínos. V současné době totiž studuje vyšší zdravotnickou odbornou školu a práce v těchto zařízeních se mu ve škole započítala jako praxe.