Letos se na Mezinárodním hudebním festivalu Lípa Musica představila právě s Krčkovým úspěšným souborem na pátečním koncertě v bazilice Všech svatých v České Lípě a dočkala se i křtu nové nahrávky…

Jste jednou z nejvšestrannějších českých interpretek komorní a oratorní hudby, vedle její klasické podoby se již řadu let věnujete také lidové tvorbě, a to ve spolupráci s Musicou Bohemicou Jaroslava Krčka. Spolupracovat s renesanční osobností Jaroslava Krčka je jistě obohacující a inspirativní, co přináší vám?

Ve svém uměleckém životě jsem měla štěstí na výrazné a velké osobnosti. Jednou z nich je Jaroslav Krček. Vždy, když se mě na něj někdo ptá, odpovídám stejně, že jsem šťastná za možnost stát vedle něj na jevišti a být při tom, když hraje, zpívá, diriguje, moderuje a skládá. Inspirativnějšího umělce neznám. V uměleckém životě mě mnoho naučil, ale to hlavní, co neustále opakuje a čím se řídím, je jeho rada „buď k hudbě pokorná“ a všechno půjde samo. A ono jde.

Při jedné dovolené v Africe jsme narazili na zvláštní druh kozy.
Zapojte se do Kozí výzvy. Z vašich děl vznikne v Mimoni unikátní strom

Vedle své aktivní interpretační činnosti působíte rovněž pedagogicky na Konzervatoři v Teplicích. Je kombinace různých repertoárů včetně lidové hudby pěvecky náročná, či naopak působí lidová hudba na hlas očistně a udržuje jej snáz v technické kondici?

Dnešní doba vyžaduje od umělců specializaci v oboru, ale zároveň je nutí ukázat se ideálně ve všech žánrech. To je obtížná disciplína, pokud chcete být dobře a poctivě připraveni a být schopni se udržet technicky i umělecky na co nejlepší úrovni. Když jsem po revoluci začínala zpívat v souboru Musica Antiqua Praha, který vedl Pavel Klikar, neuměla jsem si představit, že bych jen tak odběhla k hudbě romantické, klasicistní, současné nebo lidové. Byla to doba, kdy nastoupil požadavek specializace tzv. poučené interpretace, pokud jste chtěli interpretovat barokní hudbu. Pavel Klikar byl prvním z těch, kteří u nás tento požadavek začali velmi důsledně praktikovat a ještě dnes si myslím, že nahrávky MAP jsou jedny z nejlepších v této oblasti na našem trhu. K Jaroslavu Krčkovi a souboru Musica Bohemica jsem se dostala na doporučení Pavla Klikara, původně jako záskok na zájezd do Jeruzaléma, ovšem jen jako zpěvačka barokních árií. No a pak už byl jen krůček k požadavku souboru na „alespoň jednu lidovku do programu“ a od té doby už jsem zůstala jako člen (letos neuvěřitelných 26 let). Zjistila jsem postupem času, že lidová píseň je pro hlas i duši zpěváka prospěšná. Přesto, že je její hudební linka většinou prostá a čistá, je i pro hlas a interpretaci z mého pohledu očistná. Ne lehká! Naopak oproti jiným žánrům musí být v každém tónu lehkost a technická jistota, protože v té čistotě je každá chyba dvakrát tolik slyšet. Není možné se schovat za „dramatiku“ nebo „výraz“. Proto jsem si k známému pěveckému mottu „Mozart je pro zpěváka hygiena hlasu“ přidala „lidová píseň je pro zpěváka očista hlasu a duše“. A tak to i učím své mladé studenty zpěvu.

Jsme-li u pedagogické roviny vaší práce, nemůžeme nezmínit, že působíte současně i jako členka poroty naší pěvecké soutěže Lípa Cantantes. Jaká je z vašeho pohledu úroveň severočeského pěveckého mládí a současně i obliba klasického zpěvu?

Vzhledem k tomu, že jezdím do porot pěveckých soutěží dost často, jsem vždy mile překvapena, kolik mladých zpěváků se věnuje klasické hudbě. Samozřejmě poslouchají a zkoušejí i jiné žánry, ale přesto … zůstávají i u lidové písně a klasického repertoáru. A jsou v mnoha případech báječně vedeni svými pedagogy.

Soutěž Lípa Cantantes je mou srdeční záležitostí a vždycky se ráda vracím mezi báječné kolegy v porotě a poslechnu si nové mladé talenty z „našeho severu“.

Kostel sv. Floriána a Šebestiána v Zákupech.
Kostel svatého Floriána a Šebestiána v Zákupech prošel obnovou

Na festivalu byl vaším pěveckým partnerem Martin Prokeš, se kterým dlouhodobě spolupracujete. Jakým je hudebním partnerem a jak vnímáte skutečnost, že vedle vás na pódiu stojí současně i zakladatel a ředitel festivalu, kterého však i vy pedagogicky (příležitostně) vedete?

S Martinem se známe už z konzervatoře, začínali jsme oba zpívat i v souboru Musica Florea Marka Štryncla, takže máme stejné kořeny. Možná právě to nás dlouhodobě spojuje v podobném chápání a cítění hudby, v podobném uchopení žánru a určitém vzájemném napojení na jevišti. Myslím, že jsme si v mnoha ohledech podobní. Na nějaký čas jsme o sobě nevěděli, ale pak jsme navázali přirozeně tam, kde jsme skončili před mnoha lety. Martin je báječný zpěvák a citlivý interpret. To, že mu pomáhám v technickém vedení hlasu, je pro nás oba radost ze shledání a společné práce.

Vaše společné teplické vystoupení nabídne moravskou a českou inspiraci v úpravách Jaroslava Krčka i písně Bohuslava Martinů. Na co konkrétně se mohou festivaloví návštěvníci těšit?

Před mnoha lety, snad ještě na konzervatoři, jsem se při setkání s písňovými cykly Bohuslava Martinů rozhodla, že „až budu mít víc zkušeností a budu lépe technicky zpívat, nahraju všechny jeho písně na CD“. Byl to můj sen, který jsem si splnila v minulém roce. Původně jsou všechny písně s doprovodem klavíru, ale říkala jsem si, že pokud by je někdo citlivě a s láskou upravil do orchestrální verze, zase bychom je posunuli o kousek dál. A tak jsem oslovila Járu Krčka, protože takto báječně upravil pro orchestr i Moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka (ty jsme natočili pro rozhlas před třemi lety s mezzosopranistkou Editou Adlerovou). No a výsledek byl tak překrásný, že jsme hned nahráli CD. Na koncertě diváci uslyší právě tuto orchestrální verzi písňových cyklů Bohuslava Martinů, kde se budeme pro pestrost střídat v jednotlivých písních s Martinem Prokešem. Zároveň tento koncert bude také výjimečný uvedením nového CD do života, můžete se tak těšit na křest a báječné kmotry. V druhé půlce koncertu se už představí klasický repertoár souboru Musica Bohemica, kde si se mnou zazpívá lidovou píseň i Martin. Máte se na co těšit!

Součástí pískovcových skalních věží je i krásný skalní reliéf Krista po bičování.
Po stopách Skrytých skvostů kraje: Za výhledy a skalními reliéfy Lužických hor

Letošní rok se celý nese ve znamení nové zkušenosti, kterou zažívá celý svět, a tou je pandemie Covid-19. Tak jako u všech ostatních, se kterými připravujeme rozhovory, mi dovolte otázku, jak na Vás osobně tato situace zapůsobila a co vám koronavirus „dal a vzal“?

Období pandemie mi kupodivu vneslo do života řád. Jako každý umělec nemám každý den stejný, vždy je vše v pohybu a pokaždé jinak. Najednou ale došlo k zrušení všech koncertů u nás i v zahraničí, vše se zpomalilo a já si mohla po dlouhých letech uspořádat den podle svého. Takže jsme s manželem chodili každý den na dlouhé procházky do lesa, pustila jsem se do cvičení (!), začala znovu meditovat a oprášila své koníčky z mládí. Nějak jsem se vrátila víc k sobě a ke své rodině, která po celou dobu držela neuvěřitelně při sobě. Začali jsme přehodnocovat své priority a doufám, že alespoň něco z toho nám zůstane i do budoucna.

Období nucené umělecké přestávky v období pandemie pro mě ale bylo také dobou příprav na další sezónu a rozhodnutí, jak budu pokračovat dál. Odpočinek a nicnedělání nepřipadalo v úvahu, protože jsme pracovali se studenty konzervatoře online. Vždy jsem si myslela, že učit zpěv online je nesmysl, ale mýlila jsem se. Tolik detailní práce a soustředění jsem nečekala ani náhodou! Také mí soukromí studenti si pochvalovali pravidelný režim. Samozřejmě ale osobní kontakt ve výuce zpěvu nic nenahradí.

Prozraďte nám závěrem, co zajímavého Vás čeká v nadcházející umělecké sezóně?

Nerada mluvím o projektech, které teprve budou, abych „to nezakřikla“. Držím se názoru, že pokud chceš rozesmát Pána Boha, řekni mu své plány … Ale už se moc těším na řadu zahraničních festivalů příští léto, čeká mě několik koncertních vystoupení s barokním repertoárem a oživujeme náš stálý projekt „Příběhy lásky“ s mezzosopranistkou Editou Adlerovou. Samozřejmě mě čekají, jako každý rok, vánoční koncerty s Musicou Bohemicou a Musicou Floreou.

Lucie Johanovská