Poprvé jsem Doksy spatřil v roce 1945, takže jsem typická „naplavenina“. Nejraději tam jezdím vlakem. Byly doby ,že jsem tam jezdil z České Lípy na kole, ale to už je, bohužel, minulost. Letos jsem poprvé zavítal do „mestecka na Dogsi“ 22. ledna a návštěva proběhla v obvyklém scénáři. Něco vyšlo, něco nevyšlo. Někoho jsem zastihl, někoho ne. Jak přibývají léta, tak ubývají známí z minulosti.

Ještě ve vlaku mne oslovil známý, kterého jsem zpočátku nepoznal, ale který poznal mne. To je příznivá událost, která hojí události nepříznivé. Člověk se má radovat i z malých věcí.

Nadešla doba odjezdu a tak jsem se vrátil na nádraží, které bylo před třemi roky vyhodnoceno jako nejkrásnější v Česku. Do příjezdu vlaku od Bakova zbývalo ještě asi osm minut a tak jsem chodil po nástupišti a ještě kousek dál, až pod lávku k jezeru. Moji pozornost upoutaly tisíce cigaretových nedopalků, jimž nespisovná čeština přidělila název „vajgly“. Přijali jsme pravidlo nekuřáckých restaurací a tak kuřáci z nádražní restaurace lokály na chvíli opouštějí a své cigarety kouří na venku. Také prostor před restaurací je nekuřácký, ale „proč bychom si nepráskli“, když to nikdo nehlídá a nepokutuje…?

Proboha co se musí stát, aby kuřáci a kuřačky neházeli nedopalky na podlahu, nebo do železničního svršku ? Odhozený nedopalek může zapálit i odpadkový koš. Stejně tak jsou nedopalky častou příčinou lesních požárů, když si houbaři i jiní návštěvníci lesa nemohou odpustit cigaretu. Bydlím ve vícepodlažním bytovém domě a pod jeho okny je jich po zimě naseto. Zimní klima redukuje trávní zeleň a tak jsou nedopalky dobře viditelné. Odhazování nedopalků kamkoli je příslovečný znak kulturní zaostalosti. Bohužel chybí represe, protože po dobrém to nelze prosadit.

A ještě k pojmu „mestecko na Dogsi“. Je to nejstarší zapsaný název Doks zaznamenaný v letopisech. Bylo použito názvu potoka městem Doksy protékajícího. Potok pojmenovali Keltové v prvních stoletích našeho letopočtu. Dogs údajně v keltštině znamenalo tmavou vodu.

Jaromír Štrumfa