Za vším stojí Libuše a Roman Hurtíkovi z České Lípy. A také jejich dva vnuci, pro které Dubánky začal děda – kutil před pár měsíci vyrábět. „Doba je špatná, zabavit děti je čím dál větší oříšek a tak jsme začali tvořit z všeho možného, co příroda nabízí,“ popisuje začátky Roman. Každou novou postavičku vyrazila rodina nafotit do terénu. A nechali ji tam pro potěchu ostatních. Začal tak vznikat mikrosvět jak vystřižený z filmu Kuky se vrací.
Kromě Holého Vrchu lze Dubánky najít i na dalších místech v okolí. „Když se dalo bez omezení jezdit na výlety, nechávali jsme je leckde, třeba ve Sklářské zahradě u sklárny Jiřího Pačinka v Kunraticích nebo u Rousínovského vodopádu,“ dodává Roman Hurtík s tím, že na kontě mají i s vnoučaty asi šest desítek Dubánků. Mezi nimi nechybí fotograf, čtenář, lyžař, letec na rogalu nebo celá žaludová kapela. Námětů je pořád dost. Jedním z posledních počinů jsou „letní“ Dubánci přímo na vrcholu Holáku.
K rodině Hurtíkových se ve tvoření spontánně přidávat další tvůrci. „Jsem moc rád, že se to lidem libí. Ale největší radost mám z toho, že to baví ty vnuky. A to nejen samotné tvoření a focení, ale taky se učí o Dubánky starat. Kontrolujeme je, opravujeme, když je potřeba. To se jim do života také bude hodit,“ říká autor stále oblíbenějších postaviček.
Ty mají svou stránku na facebooku – Dubánci z Holého vrchu. Tam za nimi míří hlavně děti, ale i dospělé to na chvíli vrátí do dětských let a dob, kdy si sami stavěli v lese domečky z mechu a kapradí… Tak schválně, kolik jich tam žije?
Petra, Česká Lípa
