Basista Jaromír Nosek je známý ze spoluprací se významnými tuzemskými soubory Collegium 1704 nebo Cappella Mariana, na svém kontě má však i řadu zahraničních úspěchů. V roce 2020 se z ansámblových vod vydal vlastní cestou a založil a umělecky vede komorní soubor ANMOEN, se kterým se věnuje interpretaci hudby raného baroka a jejímu citlivému propojování se skladbami soudobých autorů. A právě o tom, jsme si při příležitosti jejich nadcházejícího festivalového vystoupení, které se uskuteční 22. září, popovídali…

Jste renomovaným pěvcem, který spolupracuje s předními českými i zahraničními soubory. Co vás přimělo k tomu založit si vlastní ansámbl?

Těch důvodů bylo hned několik. Jednak ve mně po zhruba patnácti letech, co se pohybuji na profesionálních koncertních a operních pódiích jako zpěvák na volné noze, uzrála myšlenka, že by nebylo špatné zkusit si realizovat nějaký vlastní projekt a nahlédnout hudbu z trochu „jiného úhlu“ než jsem zvyklý. Zároveň jsem cítil dluh vůči sbormistrovskému oboru, který jsem vystudoval na Pedagogické fakultě UK a kterému jsem se doposud věnoval jen minimálně. ANMOEN sice není žádný sbor ani vokální ansámbl, ale přesto tam některé prvky nabytého vzdělání (ať už jde o vedení zkoušek či občasné dirigování) uplatním.

S ANMOENem se věnujete propojování staré a soudobé hudby. V čem vidíte potenciál právě takovéto fúze?

Propojování muziky různých období, žánrů či kultur se mi líbilo vždy. Vidím v něm velký zdroj vzájemné inspirace a potenciálu ke vzniku nových kvalit. Zároveň jsem přesvědčen, že pokud se taková fúze pojme vkusně, má jednotící myšlenku a není jen jakýmsi ad hoc mixem různorodých skladeb, tak nám může pomoci lépe pochopit jednu z úžasných vlastností hudby, a tou je její schopnost komunikovat a spojovat.

Musica Bohemica: Poezie lidové písně v českolipské bazilice Všech svatých.
/FOTO/ Po nabitém koncertním víkendu pokračuje Lípa Musica v Doksech

Váš ANMOEN Vás doprovází v poměrně neobvyklém složení viola da gamba, theorba a varhanní pozitiv/cembalo…

Jedním z mých uměleckých cílů, které se pojí se samým vznikem ansámblu, byla touha věnovat se basovému sólovému repertoáru první poloviny 17. století. K tomu jsem potřeboval především hráče na nástroje, které tvoří basso continuo. Rozhodl jsem se proto oslovit své tři kolegy – hráče na violu da gamba Jakuba Michla, theorbistu Marka Kubáta a hráče na cembalo a varhanní pozitiv Martina Smutného, s kterými jsem se dobře znal z Olomouckých barokních slavností, kde jsme spolu již několikátou sezónu účinkovali. O všech třech jsem věděl, že jsou skvělí muzikanti a zahrají bezvadně i ten neobtížnější doprovodný part, ale že koncertně působí i jako výborní sólisté, čehož se snažím hojně využívat.

Na festivalu Lípa Musica se představíte se svým programem Zrození – zánik – naděje, jaká je jeho myšlenka?

Řekl bych, že jde o celkem natradičně koncipovaný program, v němž se prolíná vyprávění příběhu (naznačeného již v samém názvu koncertu) s opakováním jakési ideé fixe. Ta je postavena na improvizacích na úvodní téma závěrečné skladby Tomáše Hanzlíka De profundis, které tak prostupuje celým koncertem. Jednotlivé skladby, ať už sólové či společné, se snažíme zahrát a zazpívat tak, aby nepůsobily jako oddělené a na sobě nezávislé entity, ale právě naopak jako jednolitý (ač vnitřně proměnlivý) tok hudby rozdělený do tří velkých samostatných oddílů.

ANMOENANMOENZdroj: Baroko Olomouc

Ze soudobých autorů uvedete díla Tomáše Hanzlíka a Marka Kubáta. Vznikla některá z nich přímo na vaši objednávku?

Chtěl jsem, aby se každý z muzikantů v rámci programu realizoval nejen interpretačně, ale i autorsky – alespoň formou již zmíněných improvizací. Theorbista Marek Kubát měl před námi v tomto ohledu náskok, protože mohl do programu přispět svou již dříve zkomponovanou krásnou skladbou „Sdílení“. Přímo nám „na tělo“ vzniklo De profundis, které její autor Tomáš Hanzlík zkomponoval v době loňského jarního lockdownu a krásně vystihl temnou a posmutnělou atmosféru tohoto zvláštního období, kterou na konci své skladby, ve spojení s významem jejího textu, přetavil v nadějný a optimistický závěr. Právě sdílnost a srozumitelnost, které se pojí s posluchačskou atraktivitou bez laciného pozlátka, jsou asi hlavními kvalitami tohoto našeho dvorního skladatele.

Jaké další zajímavé projekty (nejen s Anmoenem) připravujete?

Mě samotného čekají na podzim a v zimě například koncertní vystoupení se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK či Brněnskou filharmonií, snad několik repríz Mozartova Figara v opavské opeře, Seneky v Plzni a několik dalších zajímavých sólistických i ansamblových koncertů a natáčení u nás v Čechách i zahraničí. S Anmoenem chystáme hned dva další koncertní programy. Jeden by měl být jakýmsi profánním dvojčetem programu „Zrození – zánik – naděje“. V rámci druhého projektu obohatíme naši pánskou skvadru o mého skvělého kolegu a blízkého kamaráda, barytonistu Tomáše Krále. Na obojí se moc těším!

Lucie Johanovská