Pod názvem KRÁL VON TRIER mají diváci mimořádnou příležitost vidět devět zásadních filmů režisérovy tvorby (Prolo-mit vlny, Idioti, Tanec v temnotách, Manderlay, Antikrist, Melancholia, první i druhý díl Nymfomanky a Jack staví dům).

V úterý 23. dubna od 17.30 a 20.30 hodin pokračuje přehlídka projekcí Trierova erotického dvoudílného dramatu Nymfomanka. Režisérská verze této Trierovy otevřené studie ženské sexuality je odvážnější nejen pojetím sexuálních scén, ale obsahuje i nové epizody a dialogy.

Díky novému materiálu tak konečně došla původní vize kontroverzního dánského režiséra naplnění podle jeho původních představ. V hlavních rolích filmu se představí Charlotte Gainsbourg, Willem Dafoe, Stellan Skarsgård, Shia LaBeouf a Uma Thurman.

Lars von Trier se k filmu dostal již jako dítě, ale zároveň se v mladém věku začal potýkat i se svými úzkostmi a fóbiemi. U přijímacích zkoušek na dánskou Národní filmovou školu byl považován za geniálního člověka i dokonalého blázna. O jeho uměleckém talentu však nikdo nepochyboval.

V úterý 30. dubna uzavře přehlídku SCANDI švédské romantické drama Elvíra Madiganová.
Drama i komedie. Severské filmy uvidíte v dokském kině Máj i během dubna

Jeho raná tvorba se vyznačuje experimentálními přístupy, prací se symboly a sny, kompozičně promyšlenými obrazy. Filmy mají blíže k výtvarnému umění, novelám, avantgardní kinematografii nebo intertextovým metafilmům než ke klasickému vyprávění příběhů. Von Trierův debut nazvaný Prvek zločinu z roku 1984 měl premiéru na festivalu v Can-nes, který od té doby pravidelně prezentuje všechny jeho filmy.

Psaní manifestů a dogmat se stalo i jedním ze specifik Trierovy tvorby. Lars von Trier je totiž velice schopný marketin-gový prodejce, který umí na sebe strhávat pozornost, šokovat, přitažlivě pojmenovat své filmy a jejich premiéry pojímat jako jeden velký happening plný kontroverzních prohlášení. Další jeho charakteristikou je vytváření formálních pravi-del pro natáčení a střih daného filmu. Pravidla a limity rozvíjí kreativitu a imaginaci, což je i důvod Trierovy postupné inklinace k žánrovým filmům, které mu umožňují prozkoumávat technické možnosti filmového jazyka a posouvat sa-motné hranice filmového média.

Svůj styl stále proměňuje a vyvíjí. Kde na začátku tvořil podle popisného scénáře a precizního storyboardu, nechává v další fázi vše na svobodné improvizaci. Kde se vše muselo odehrávat v pravdivém prostředí bez umělých příkras, nyní ožívá v uměle prázdném ateliéru. Kde se třásla kamera z ruky a využívalo se střihových skoků, se pak medituje u fres-kovitých zpomalených obrazů. Kde se prozkoumávala dynamika kolektivu, se náhle odehrává silné drama hlavní žen-ské postavy. Každý další film Lars von Triera je tak bezesporu hmatatelným důkazem neúnavného inovátora, technického génia a brutálního emocionálního manipulátora, a jak již bylo někým řečeno – toho nejlepšího filmového režiséra na světě.

(citováno volně z textu k přehlídce od Michala Hogenauera)

Miloslav Lomič