Jejich práci tu po pět dnů bedlivě sledovaly stovky návštěvníků této „perly lidové architektury“, které do kouzelného údolí řeky Jizery přilákalo i nádherné letní počasí.

Také jubilejní, pětadvacátý ročník jejich setkání, se nesl ve vzpomínce na zesnulého turnovského rodáka Karla Hajna, jenž tato jejich setkání zahájil a po léta organizoval. „Jezdím sem už velmi dlouho a vždycky se na tiché a inspirativní prostředí starého statku těším, a samozřejmě i na ostatní přátele,“ řekl nám Jaromír Dědek z Doks, který právě dokončoval dílko, připomínající jesetera.

Klid a spokojenost na první pohled vyzařovaly i z Magdaleny Malé ze Dvora Králové. „Jsem profesí skladnice velkých jeřábů, ale řezbářství se stalo mým koníčkem a naplno se mu takhle věnuji už po čtyři roky. Ke dřevu mě to táhlo už dříve. Vyřezávala jsem hračky pro děti, ale teď už se pouštím do složitých věcí, ve kterých realizuji své představy,“ dodala pro náš deník.

To Milan Brothánek z nedalekého Vrchlabí letos přijel na břeh Jizery teprve podruhé. V Semilech se vyučil truhlářem, ale brzy jej prý zlákalo umělecké řezbářství, které se stalo jeho velkou zálibou. „Vycházím z charakteru a jednotlivých tvarů použitého dřeva, a realizuji v něm své představy," řekl nám lapidárně.

Nakonec každý si v jeho skulpturách může představit něco odlišného. Někteří z účastníků se v rozhovoru netajili s tím, že po zvládnutí řemesla je o jejich práce trvalý zájem a umělecká výroba, někdy i děl přímo na zakázku, je docela obstojně uživí.