Kde se v člověku vezme myšlenka udělat sbírku?

Byla to mozaika, která se skládala v průběhu roku 2020 a vyústila ve výzvu. Prvním impulsem byla změna, kterou všichni prožíváme. Uvědomila jsem si, že radost a štěstí si každý tvoříme sám. V době covidové nám nepomůžou berličky jako párty nebo koncerty. Najednou čelíme více než dříve faktu, že jsme tvůrci svého života i štěstí. V létě jsem měla velmi vážné zdravotní potíže, situace byla hodně kritická a všechno jsem zvládla díky podpoře rodiny, přátel i zaměstnavatele - Nutricia a.s., který by mi držel pracovní místo, ať už by to trvalo jakkoli dlouho. To byl ten největší impuls, někdo při vás stojí v těžké době a dodává vám jistotu, že na to nejste sám. A přesně tento pocit jsem se rozhodla předat dál.

Proč zrovna děti?

Posledním střípkem mozaiky bylo náhodné setkání s pracovnicí dluhové poradny Rodiny v centru. Pochopila jsem, jak dluhová poradna i Rodina v centru funguje a jak je důležitá pro děti a rodiny v těžké situaci. Došlo mi, že i já můžu pomoci, třeba jen jedné mamince. Že můžu něco udělat úplně jinak než dosud. Když člověk přijímá, měl by také dávat. Zavolala jsem tedy paní ředitelce Rodiny v centru.

Co se dělo dál?

Nabalovalo se to jako sněhová koule. Požádala jsem paní ředitelku, zda by mi doporučila nějakou rodinu, které bych mohla udělat Vánoce trochu hezčí. Napadlo mě oslovit i svoje přátele, kteří jsou fajn lidé s velkým srdcem, a tak jsem na Facebooku zveřejnila výzvu, ať se zapojí. Rodina v centru vytipovala rodiny, připravila příběhy dětí i seznam přání.

Jak se zapojili dárci?

Vybrali si svou rodinu. Mysleli si, že mi dají finanční částku a já vše zajistím. Ale nakonec jsme to udělali jinak. Rodina dárce se sešla, vžila se do děcka a sama mu vybrala dárek, pokud dítě nemělo speciální přání. Dárci tak strávili svůj čas jinak, než čekali. Nikdo nemyslel na svoje starosti, na covid apod., ale přemýšlel nad tím, jak udělat radost dětem. Dárek společně koupili a zabalili. Předali jej osobně, samozřejmě u vánočního stromečku v Rodině v centru.

Kolik dárců se k Vám přidalo?

Do 5 minut od zveřejnění se ozval kamarád, že do toho jde se mnou. Bylo to v pátek odpoledne a večer už bylo zapojených 7 lidí. V neděli jsem výzvu uzavírala. 12 dárců nakonec nakoupilo dárky přibližně za 26 000 Kč. A nezůstalo jen u dárků pro děti. Příběhy dětí změnily náš pohled na věc. Dárci často věnovali dárek i sourozencům, maminkám… Všem jsme se snažili splnit jejich přání a jít o kousek dál a udělat celé rodině svátky hezčí. Některé rodiny dostaly poukázky na nákup potravin, plínky nebo výživu pro miminko. Jedné rodině jsme dokonce museli zajistit odvoz věcí. Tímto děkujeme Luna taxi Nový Bor za bezplatnou dopravu dětí, maminky a darů. Uspořádali jsme i materiální sbírku, takže rodiny dostaly další hračky, knížky, dětské oblečení a boty.

Jaká dětská přání vás nejvíc zaujala?

Nebylo to jen jedno přání. Všechny příběhy byli opravdu silné. Vůbec jsme netušili, že jsou mezi námi lidé, kteří mají takové potíže. Nejčastější přání byly teplé botičky na zimu. Docházelo nám, že život těchto lidí je diametrálně odlišný a že mají jiné starosti. Hodně nás zasáhlo přání z dopisu pro Ježíška: „Přeju si mít živý vánoční stromeček s ozdobami, ale malý, protože všichni žijeme v jedné místnosti.“

Radost v dětských očích, úsměvy a spokojenost, slzy dojetí i vděčnosti na tváři rodičů… Nejen to zažili klienti a dárci Rodiny v centru díky výzvě Dárek pod stromeček dětem. Spontánně ji zorganizovala Petra Haggari.vánoční nadílka. Zdroj: archiv Rodiny v centruPoděkování dárcům: Kuchyně Lípa – Tomáš Ondruška, Hana Herrmannová, Lucie Křimská s přítelem Jirkou, Laura Motlová, Irena Matýsková, Petra Marečková, Petra Havlasová, Jitka Blažejovská, Petra Schmoranzová, Hana Wienerová, Kateřina Airi a duše celé akce Petra Haggari.

To muselo být emočně náročné…

Emocí bylo plno, nevěděla jsem, co očekávat. Jak budou děti vypadat, jaké budou? Jak budou reagovat jejich rodiče a dárci? Trochu jsem se bála, zda při osobním předání nebude emocí až příliš. Ale věřila jsem, že to zvládnu. Nakonec to bylo super. Vžila jsem se do dětí a do radosti, kterou jsem chtěla vyvolat… Byla jsem šťastná, když se nám povedlo splnit přání. Ohromné dojetí jsem cítila, při pohledu na maminky a tatínky, kteří vše silně prožívali a byli šťastní za svoje děti. Spousta dětí dala svůj dárek rozbalit sourozencům, aby mohli sdílet radost společně. Nemyslely jen na sebe a jejich spontánnost byla úžasná. Do dneška na každého z nich myslím. A doufám, že ten pocit podpory se nám povedlo předat.

Co bude dál?

Jedno vím jistě, sbírka změnila mě, dárce i jejich uvažování. Byl to silný zážitek. Jeden dárce mi řekl, že každý by se měl zamyslet a uvědomit si, jaké jsou jeho schopnosti a jak může prospět lidem kolem sebe. Těším se na další akci a přemýšlím, co zorganizovat. Ještě ten den večer přišel návrh udělat v létě společný výlet. Zůstala jsem v kontaktu s jednou z rodin. Mezi lidmi vznikla pouta a někteří dárci vzali obdarovanou rodinu „za svou“. Rodinu v centru a jejich klienty bych ráda i nadále podporovala.

Rodina v centru v roce 2005 začínala jako mateřské centrum sdružující dobrovolníky. Postupně reagovala na potřeby dětí a rodin a profesionalizovala se. Chce, aby děti prožily dětství a dospívaní s úsměvem a jednou samy dokázaly vytvořit domov pro vlastní děti. Nyní staví Sociální centrum Dům rodiny, kde bude poskytovat poradenství, psychologické a vzdělávací služby. Na jeho stavbu můžete přispět i vy a koupit si pracanta na webových stránkách Rodiny v centru. Pomůžete tak postavit dům, kde najdou pomoc děti a rodiny v krizi.

Jana Matyášová, Rodina v centru Nový Bor