V listopadu 2022 proběhne již 18. ročník projektu Příběhy bezpráví - Měsíce filmu na školách. V letošním roce projekt prostřednictvím filmů, besed, výstav a dalších materiálů seznámí žáky a studenty s tím, jak nesvoboda v období normalizace prostupovala i do té nejběžnější reality a komunistický režim trvale ovlivňoval každodenní život lidí.

Novinkou je speciální nabídka tří tematicky rozdílných Beden komunismu, obsahujících autentické dobové předměty a dokumenty z různých oblastí života v socialistickém Československu. Do letošního ročníku se již zapojilo více než 450 škol z celé České republiky. 

Měsíc filmu na školách se koná od roku 2005 každý listopad na stovkách základních a středních škol po celé České republice. Zapojené školy pořádají projekce filmů s tématem československých dějin a zvou hosty (pamětníky, filmaře, historiky) na debaty po filmu. Za 17 let existence projektu uspořádaly školy 9 767 projekcí, kterých se zúčastnilo téměř 427 000 žáků.

Mottem 18. ročníku je „Normalizovaná každodennost“. „Mluvíme-li o tzv. normalizaci, je nutné připomenout především trvalou přítomnost ruských okupačních vojsk a nepřetržitou kolaboraci samozvaných představitelů státu s okupační mocností. Dále je třeba zmínit existenci mnoha represivních orgánů a nástrojů, všudypřítomnou cenzuru a lživou propagandu, a také skutečnost, že západní hranice Československa byly po celou dobu obehnány ostnatými dráty. A v neposlední řadě také degradaci občanství: lidé se směli utéct do soukromí a žít v iluzi sociálních jistot a ekonomické stability, ale jen v případě, že zcela rezignovali na veřejný život a svobodnou občanskou a politickou angažovanost,“ říká ředitel vzdělávacího programu JSNS ze společnosti Člověk v tísni Karel Strachota.

Ke zvolenému tématu byly letos pro školy vybrány čtyři filmy. Snímek Normalizační loutka přibližuje svět školy, betonových hřišť a pionýrských schůzek. Hlavní postava filmu má k hrdinství daleko, a tak volby, které v průběhu života činí, nejsou vlastně žádnými skutečnými volbami. Jako mnozí další i ona se stává šedou myší.  Film je inspirovaný skutečnými událostmi ze života autorů a loutkové pasáže jsou proloženy mnoha archivními záběry.

Dokument Vyvlastnění ze série Příběhy 20. století přibližuje osudy manželů, kteří měli za sebou na konci osmdesátých let 20. století nelehká léta v disentu a těsně před revolucí soud rozhodl o vyvlastnění jejich usedlosti. Jejich dům byl komunistickým úřadům už dlouho trnem v oku – fungoval jako „ostrůvek svobody“, kam se za koncerty zakázaných kapel sjížděly až stovky lidí a kde vznikal undergroundový časopis Vokno.

Snímek Pavla Křemena Nikomu jsem neublížil pátrá po motivech, které za minulého režimu vedly lidi ke spolupráci se Státní bezpečností (StB). Někdo spolupracoval kvůli rodině či kariéře, pro dalšího představovalo být agentem svého druhu dobrodružství. V dokumentu otevřeně vypovídají jak bývalí spolupracovníci StB, tak samotní důstojníci komunistické tajné policie. Snímek působivě ilustruje, jak rafinovanými způsoby komunismus korumpoval lidské charaktery.

Deset krátkých dokumentů z cyklu Vzpomínáme přibližuje některé aspekty socialistického každodenního života (Co se nosilo, Volný čas, Svět dětí aj.). Filmy natočené podle námětu dokumentaristy Pavla Kouteckého zachycují proměny životního stylu v letech 1945–1989 a přibližují toto období skrze detaily z obyčejného života. 

Také v letošním roce obdrží každá zapojená škola zdarma různé bonusy, jako např. metodickou příručku Nástroje normalizační moci, která ve 13 kapitolách stručně popisuje, jaké instituce a postupy se podílely na nastolování diktatury. Dále jde o plakátovou výstava Sliby versus realita přibližující podobu propagandy v komunistickém Československu či virtuální výstavu 1989: Rok zázraků pojednávající o pádu komunistického režimu v Československu. 

Speciální nabídku letos tvoří tzv. Bedny komunismu. Jde o tři tematicky odlišné bedny obsahující autentické dobové předměty a dokumenty z různých oblastí života v socialistickém Československu. Součástí tří beden zaměřených na propagandu, školství a Sametovou revoluci jsou také informační texty a metodické materiály, zabývající se tématem ostalgie a problematikou paměti. Bedny je možné využívat přímo v hodinách, hledat společně s žáky širší souvislosti, pátrat po dalších materiálech, případně vytvořit výstavu ve třídě nebo jiných prostorách.

„Pokud se dnes někteří lidé vztahují k „normalizaci“ nostalgicky, lze to většinou chápat jen jako únik od těžkostí, které přináší současnost. Kdybychom v tehdejším režimu chtěli přeci jen najít něco inspirativního pro dnešek, nejsou to údajná pozitiva, která bývají někdy zmiňována, ale počínání disentu, vydavatelů samizdatu a vůbec lidí, kteří normalizačnímu režimu různými způsoby čelili. Ti mohou sloužit jako příklad pro žáky a studenty, aby si uvědomili, že o demokracii, lidská práva a právní stát je třeba pečovat,“ říká k tématu ostalgie Karel Strachota.

Filip Šebek