Start byl opět v zahradě za Gablerovým domem vedle kostela sv. Zikmunda. Účastníci si zde mohli vyzvednout startovací lístek, na kterém byla trasa putování, informace k jednotlivým památkám města a kontrolní otázky týkající se historie Stráže. Lístek současně sloužil ke sbírání razítek (písmen) na jednotlivých stanovištích.

Kdo byl pilný a poctivý, tak tomu se na lístku v cíli „odhalily“ dvě skryté tajenky. Z razítek na stanovištích vzniklo slovo KULHAVÝ (Ota z Vartenberka, jeden z posledních členů tohoto rodu, napadal při chůzi na jednu nohu, a proto mu říkali „kulhavý“) a odpověď na kvíz: „Starobylý rod Vartenberků nese pečeť (doplněno) DRAKA UROBORA, který symbolizuje svět podléhající věčnému koloběhu zrození a smrti“.

Samotná trasa, která vedla od zpřístupněného objektu márnice s malovaným renesančním prkenným stropem, pokračovala dál přes kostel sv. Zikmunda, kde osobně provázel pan farář Richard Cenker, „Cukrárnu u Rokoských“, kde se mohli účastníci občerstvit zmrzlinou a pokračovat pomalu na náměstí, kde byla připravena zdvihací plošina, kterou obsluhovali členové jednotky sboru dobrovolných hasičů.

Z plošiny byl zajímavý a neobvyklý pohled na Stráž. Na náměstí, kde se nachází další památky (rodný dům D. J. Mayera, arcibiskupa pražského, mariánský sloup a další barokní sochy) byla zastávka v městském muzeu. Na zámeckém vrchu byly celkem tři zastavení: hrad a zámek Vartenberk, Boží hrob a kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou využívá pravoslavná církev. Osobně se účastnil otec Onufrij a pan Vladimír Pelc.

Poté již následoval sestup do tzv. „Jezerního Údolí“ k hotelu „Uran“. V cíli účastníci předkládali lístky s tajenkami. Účastníci obdrželi odznak (pamětní „placku“ na tuto procházku) a mohli se občerstvit ve dvorku restaurace. Závěr procházky byl ještě zpestřen promítáním filmů o historii Stráže. Odhadujeme účast přibližně 250 účastníků.

Putování absolvovali nejen lidé ze Stráže pod Ralskem, ale i z blízkého a vzdáleného okolí. Např. pan Šťastný z Mimoně (mimoňský patriot a historik) si zazpíval v kapli sv. Jana, a jak řekl: „ Váhal jsem, zda mám dnes jet na koncert do Konojed u Úštěka nebo jet do Stráže. Udělal jsem dobře, že jsem jel sem … moc se mně to líbilo a dokonce jsem zjistit spoustu nových věcí … povedlo se vám to a je to moc dobrá a záslužná práce seznamovat občany s dávnou i současnou historií …“.

Dík patří všem patriotům města a spolkům, kteří pro Vás putování připravili a za finanční příspěvek Hornicko historickému spolku pod Ralskem a panu Jindřichovi Vocílkovi.

E. Hořčík a V. Reslová

www.jargenfamily.cz