Symbolický význam v jejich tradici zastávalo rodové sídlo, dle jehož jména byl odvozován příslušný predikát. V nepříznivé ekonomické situaci často docházelo k jeho nucenému prodeji, pokud došlo k vymření rodu, přecházelo do majetku jiných vlastníků.

V českých zemích pouze Czerninové z Chudenic dokázali kontinuálně vlastnit (v letech 1291 – 1945) místo původu svých předků – zámek a panství Chudenice, rozsahem později zmenšené pozemkovou reformou. Czerninové z Chudenic žijí i v současné době a stali se předmětem zájmu Pavla Juříka.

Pilný autor vydává v jarních měsících každého roku novou knihu. Czerninům z Chudenic se nevěnuje poprvé - tento rod v souvislostech zmiňoval v dříve napsané publikaci o dominiu Pánů z Hradce a jejich následovníků. Nejnovější Juříkova kniha se Czerninů týká výhradně. Bohužel, v textu se opět vyskytují nepřesnosti a opakuje se chybějící lektorování odborníkem i nepříliš pečlivá redakční práce.

Raut byl uspořádán ke Dni učitelů jako poděkování za jejich práci.
Díky praktickým maturitám se do českolipské Euroškoly vrátil život

V „czerninské“ monografii je tak možné se např. dočíst, že vojevůdce a účastník bojů třicetileté války Jan Matyáš Gallas (+1647) se narodil v roce 1788 (!). Neprůkazně působí sdělení o podmínce kavalírské cesty mladých aristokratů k pozdějšímu získání prestižních dvorských nebo zemských úřadů – účelem takové peregrinace bylo především osvojení vzdělání a navázání společenských konexí - obé ovlivňovalo budoucí kariéru konkrétní osoby s modrou krví více, než kavalírská cesta jako taková.

Také v souvislosti s českým či říšským trůnem, nominálně korunovaný Ferdinand IV. (+ 1654) nebyl nástupcem svého otce Ferdinanda III. (+ 1657), ale v okamžiku své smrti pouze následníkem. Prof. Josef Pekař (+ 1937) nebyl suplentem gymnázia v Kosmonosích v roce 1996. Rod Slavatů nevymřel Františkem Leopoldem Vilémem v roce 1691, ale jeho bratrem Janem Karlem Jáchymem v roce 1712 (popsány jsou osudy obou sourozenců, včetně dat úmrtí, přesto je sděleno, že posledním členem rodu byl František Leopold Vilém).

Autor hlouběji nezmiňuje dlouhodobý konflikt poddaných panství Kysíbl (nyní Stružná u Karlových Varů) s vrchností. Průběh sporu dokazuje, že Czerninové a hospodářští správci panství sice postupovali dle tehdejších zákonů, ale zároveň někteří z nich byli sociálně necitliví.

Od roku 2003 se Ekoškola Dubá aktivně zapojuje do jarního tahu obojživelníků.
Jarní tažení. V Dubé pomáhají žabkám bezpečně doputovat k vodě

V souvislosti s rodovou obrazárnou se nelze dovědět o záměru Františka Jaromíra Czernina sbírku instalovat (ve spolupráci s historikem umění Maxem Dvořákem) v jindřichohradeckém zámku a událostech, které zabránily uskutečnění projektu. V současné době lze v objektu přesto spatřit několik významných děl (zřejmě nepřetržitě instalovaných) např. Historie Josefa Egyptského od Petra Brandla či Adam a Eva od Johanna Carla Lotha.

Ohledně prodeje značného počtu černínských obrazů do Residenz Galerie v Salcburku v roce 1981 si autor poněkud protiřečí informací o „dobrovolném“ daru několika pláten Rakousku – Residenz Galerie je veřejná umělecká sbírka spravovaná spolkovými úřady.

Pavel Juřík hodnotí chování Czerninů a Czernin-Morzinů v době nacistické okupace střízlivěji, než tomu bylo v publikaci o dominiu pánů z Hradce a jejich následovníků. Přesto jeho argumentace vyznívá nepřesvědčivě. Czerninové sice nebyli vědomými kolaboranty, ale jako dobrovolní říšští občané (s výjimkou příslušníků dymokursko-vinořské větve rodu a příbuzného Manfreda Becketa Czernina) se významněji neúčastnili odboje. Karel Evžen Czernin dokonce padl v uniformě wermachtu. Jejich restituční kauzy, které autor popisuje s nedostatečným odstupem, se v těchto dobových souvislostech jeví jako amorální.

Jaro na Českolipsku objektivem našich čtenářů.
OBREZEM: Jarní zahrady na Českolipsku objektivem našich čtenářů

Ocenit lze souhrnný přehled czerninským sídel (chybí hrad Kost) - pomyslně lze navštívit Černínský palác v Praze, hrad Švihov, zámky – Chudenice, Dymokury, Jindřichův Hradec, Jemčina, Nebílovy, Kozel, Krásný Dvůr, Humprecht, Vrchlabí aj. Oproti předešlým Juříkovým monografiím jsou důsledně aktualizovány údaje o současném využití objektů a fotografie vybraných interiérů odpovídají skutečnosti.

Celkový dojem z publikace se jeví poněkud rozpačitým…

Pavel Juřík: Czerninové – nezahyneš ani ohněm ani mečem, ISBN: 978-80-242-7274-0, 160 str., 1. vyd. Euromedia Group, Praha 2021      

Stanislav Vaněk