Po příjezdu nás uvítala předsedkyně spřátelené organizace „Towarzystwa chorych na stwardnienie rozsiane v Jeleniej Górze“ paní Ligia Jamer. Při posezení u kávy jsme se pozdravili i s ostatními přítomnými členy polské organizace Za naši organizaci pozdravila přítomné paní Zofia Doškářová, místopředsedkyně.

Po obědě jsme se vydali na první výlet k dřevěnému kostelíku Vang, který je považován za perlu Krkonoš. Zvláštností je, že byl postaven ve XII. století v norské obci Vang, po té byl rozebrán a převezen do Krkonoš v r. 1842 pruským králem Fridrichem Vilémem IV. Místo je též výchozím bodem na Sněžku a hlavní krkonošské stezky vedoucí do Národního parku Krkonoše.

Po nezbytném odpočinku nás čekala slavnostní večeře spojená se zábavou, jejíž jádro tvořilo vystoupení umělkyně paní Honoraty Magdeczko-Capote, která nám zazpívala řadu písní, přičemž se doprovázela na kytaru. Dodala i několik krátkých povídek a nechyběly ani podařené vtipy. Byl to příjemně strávený večer.

V neděli, po snídani, jsme absolvovali krátké cvičení na židlích a po nezbytné pauze se vydali společně na náročný výlet do hor. Cestou jsme míjeli místo vyznačující se magnetickou anomálií.

Následně jsme navštívili vodopády na říčce Łomnica, kde jsme mohli vidět rovněž velký erozní bazén nebo vířivý hrnec (obdobné lze vidět u nás na Mumlavských vodopádech v Harrachově). Někteří z nás se odtud vydali na okružní jízdu po Karpacz a menší skupinka se svezla lanovkou k úpatí Sněžky.

Ostatní pokračovali cestou ke skokanskému můstku Orlinek. U dolního konce můstku je vyhlídka skýtající nádhernou podívanou na vzdálené pohoří. To byl poslední cíl naší „výpravy“. Nazpět jsme se vraceli lesní kamenitou cestou. K našemu penzionu jsme se vrátili dostatečně unaveni a tak následný, téměř 2 hodinový, odpočinek před obědem přišel k duhu.

Po obědě jsme se s našimi hostiteli rozloučili. Paní Zofia Doškářová poděkovala za péči a příjemné prostředí, což beze sporu v nás zanechá dobré vzpomínky na krásné chvíle, které jsme spolu prožili. Přitom vyzdvihla pomoc zejména paní Ligie Jamer a její podíl na hladkém průběhu našeho setkání. Zofia pak na oplátku pozvala naše hostitele na návštěvu k nám.

Na památku se účastníci naší „delegace“ zapsali do kroniky a vyjádřili též vděk polským přátelům za dobré přijetí.

Na zpáteční cestě k domovu se naše „delegace“ zastavila v Parku miniatur v Kowarech, kde lze zhlédnout především řadu významných paláců, hradů a zámků Dolního Slezska a jiných objektů v měřítku 1:25.

Věřím, že naše setkání dále upevní naše přátelské vztahy a zanechá nám nejen trvalé vzpomínky, ale přispěje i k lepšímu vzájemnému poznání a porozumění. Já osobně i další členové naší „delegace“ ocenili podíl naší paní Zofie na organizační přípravě výletu, která zároveň působila jako tlumočník.

Pavel Březina