Před padesáti roky sem přišli lidé ve věku 24 - 44 roků. Vezmu-li v úvahu statistickou délku dožití, vyplývá mně nyní méně než 25 procent původní sestavy.

Přesto je společenství obyvatel charakteristickou množinou lidí, kteří používají dvě výtahové kabiny a jedny domovní vchodové dveře. S tím, že rychle roste podíl „nováků“ a krátkodobých podnájemníků, roste také diferenciace zájmů. Udržet mír v této babylonské věži nebylo, ale zejména nebude snadná věc. Noví vlastníci bytů si upravují bydlení podle své potřeby a vkusu. Je to proces někdy hlučný a prašný. Zedníci a instalatéři mohou sousedům zamotat hlavy.

Výtah je specifický prostor a lidi se sklonem ke klaustrofobii (strach z uzavřených prostor) se v nich necítí dobře. Přesto musím říct, že jsem se v kabinách našich dvou výtahů dověděl za 50 roků mnoho zajímavostí, ale také jsem musel vyslechnout mnoho jalových řečí.

Asi před padesáti roky jsem byl před hotelovým výtahem v Praze poučen starší Slovenkou, že do výtahu první vstupuje muž. Asi za rok nato jsem si ověřil, že moje tchyně, když pobývala u nás, nikdy nešla do výtahu první. Měla štěstí, protože její vnukové se do výtahu předháněli.

Jaromír Štrumfa