Oceňovaná autorka, která se významně zapsala do povědomí odborné i laické veřejnosti experimentováním s různými výtvarnými technikami, dlouho žila ve stínu svého manžela, básníka a výtvarníka Jiřího Koláře. Přesto si dokázala vytvořit vlastní výtvarný projev.

Běla Kolářová se narodila v Terezíně, později pracovala ve Zlíně, kde se také seznámila se svým budoucím manželem. Po příchodu do Prahy se nejprve věnovala klasické fotografii. Ta ji však postupem času přestala stačit k vyjádření vlastních prožitků i svébytného vizuálního vnímání světa okolo.

Svou tvorbu tedy zaměřila k fotogramům – fotografiím tvořeným bez fotoaparátu. Fotogramy vytvářela v temné komoře kresbou světelným paprskem na fotografický papír. Pohyb světla převedený do geometrických kompozic jí nejen umožňoval reflektovat svět v jeho celistvosti, dovoloval ji znázornit také například hudební skladby. Světlo využívala i k záznamům otisků různých každodenních předmětů.

Silnou citlivost k momentům všednosti, někdy i banálnosti, projevovala také prostřednictvím svých asambláží. Stejně jako u fotogramů k nim využívala různé předměty, z nichž vytvářela obraz každodennosti, často zaměřený na svět žen včetně různých aspektů ženské intimity. Ženský princip v jejích asamblážích reprezentují smotky dlouhých vlasů, korálky, jindy barvy rtěnek a líčidel.

V rámci tzv. Minigalerie jsou v hlavní výstavní budově Severočeské galerie výtvarného umění v Litoměřicích představeny autorčiny fotogramy a asambláže ze sbírky galerie pocházející z šedesátých let dvacátého století. Práce představují široké spektrum výrazových prostředků autorky.

Do světa žen náleží vystavená asambláž z patentek Trojúhelníkové variace (1968), na rozdíl od Rébusu (1964), který, tvořen žiletkami, odkazuje spíše k světu mužů, stejně jako Rentgenogram kruhu a technické součástky (1966). Výstava vznikla ve spolupráci s Katedrou dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kurátorsky ji připravili studenti semináře Výstava jako médium moderního umění pod vedením doc. Tomáše Wintera.

Zuzana Gáboriková, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích