Velikonoce jsou především církevním svátkem, kdy si věřící po celém světě po staletí připomínají mučednickou smrt Ježíše Krista na kříži. Tyto, v křesťanství nejdůležitější svátky, byly spojeny i s tradicí připomínání osudu Ježíše Krista, prostřednictvím divadelních představení. Se zmínkami o nich se setkáváme od raného středověku, ale největšího rozmachu dosáhlo zobrazování tzv. pašijových scén a her v 17. a 18. století.
Zvláště po skončení třicetileté války, kdy dochází k rozsáhlé rekatolizaci, následuje vlna lidové zbožnosti, kdy jsou prováděny nejen barvitá pašijová představení, ale na výrazných vrcholcích v okolí měst a městeček vznikají kalvárie, budují se Boží hroby, křížové cesty, kaple a kapličky a poustevny. Baroko vstupuje do české krajiny.
V České Lípě máme první zprávy o pašijových hrách již z roku 1630. Další zprávy hovoří o pašijích v augustiniánském klášteře (dnešní muzeum), kde na pódiích byly vystavěny scény z papírových figurín, provedených v životní velikosti. K nim se předčítalo z evangelií a to v letech 1661, 1682 a 1686.
Zajímavostí je, že tyto papírové figuríny byly ještě do 1. pol. 20. století uloženy v klášterní knihovně. Ovšem již od roku 1670 se na Velký pátek konala procesí s živými obrazy. Pašijový průvod vycházel opět z augustiniánského kláštera, prošel městem a představení vyvrcholilo v kostele sv. Petra a Pavla, který stával na dnešním Škroupově náměstí.
… V roce 2003 byl pro veřejnost otevřen nově rehabilitovaný Vodní hrad Lipý. Skupinka nadšenců se rozhodla pokusit se dávno zapomenutou tradici pašijí znovu oživit. Ze skromných začátků vzniklo jedinečné představení a událost, která opět proslavila Českou Lípu nejen v Čechách, ale díky médiím i ve světě. O historii novodobých Českolipských pašijích zase někdy jindy. Doufejme, že tato starobylá tradice opět nezanikne, v pokračování totiž místním nadšencům brání současné restrikce spojené s pandemií.
Celý Zapomenutý příběh najdete na webu www.muzeumcl.cz.
Petr Brambor Nárovec
